Roztomilý přírůstek české přírody má i temnou stránku. Může přenášet smrtelně nebezpečného parazita
Mýval severní působí spíš jako obyvatel zoologické zahrady než jako problém české přírody. Invazní šelma se však dál šíří republikou a spolu s ní roste i pozornost vědců. Důvodem nejsou jen škody na původních druzích, ale také parazit, jehož larvy mohou zasáhnout oko nebo centrální nervovou soustavu člověka.
Sledovat v Google Zprávách
Ještě před několika desetiletími byl mýval v tuzemské přírodě spíše kuriozitou. Podle studie zveřejněné v září v časopise Mammal Research dnes záznamy o jeho výskytu a odlovech zasahují přibližně 34 procent území České republiky.
Dvě hlavní oblasti leží na západě Čech a ve střední a východní části Moravy. Mýval se dokáže přizpůsobit různému prostředí a využívá i zdroje potravy spojené s lidskou činností.
Na Moravě je jeho přítomnost dobře vidět také ve statistikách odlovu. Ve Zlínském kraji myslivci v mysliveckém roce 2024/2025 ulovili rekordních 307 mývalů, předtím 253 a o rok dříve 227.
Samotný počet ulovených kusů ale neříká přesně, jak rychle populace roste, protože jej ovlivňuje také intenzita lovu. Kraj přesto uvádí, že se lidé s mývalem v přírodě setkávají stále častěji.
„Rychle se množí a nemá tady přirozeného nepřítele,“ popsal pro iDnes.cz myslivecký hospodář Jaromír Němeček. Šelma navíc není vybíravá. Zářijová studie založená na rozboru žaludků 46 jedinců ukázala, že během podzimu a zimy tvořily zemědělské plodiny 65,8 procenta objemu zjištěné potravy. Zhruba 85 procent zaznamenaných plodin připadalo na kukuřici.
Nebezpečí nejen pro původní zvířata
Ve vzorcích se objevili také ptáci, bezobratlí, obojživelníci, savci, ryby či vejce. Právě široký jídelníček je jedním z důvodů, proč je mýval v Evropě považován za invazní druh. Dokáže vybírat hnízda, lovit drobné obratlovce a využívat mokřady, lužní lesy, okolí řek i zemědělskou krajinu.
Vedle dopadů na přírodu představuje další riziko škrkavka mývalí, latinsky baylisascaris procyonis. Dospělí paraziti žijí ve střevě mývala a vajíčka odcházejí s trusem do prostředí. Podle odborného textu profesora Petra Koubka z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd mohou ve vlhké půdě zůstat životaschopná několik let a infekčními se stávají přibližně za dva až čtyři týdny.
Člověk se nenakazí tím, že mývala pouze spatří nebo projde místem jeho výskytu. K infekci dochází po náhodném pozření infekčních vajíček, například z kontaminovaných rukou, půdy či předmětů. Po jejich spolknutí se může uvolnit larva, která pronikne střevní stěnou a krevním řečištěm putuje do různých orgánů.
Larva může zasáhnout oko i mozek
Pokud se larva dostane do oka, může způsobit vážné poškození zraku. Ještě nebezpečnější je její průnik do centrální nervové soustavy. Červnová studie v odborném časopise Frontiers in Veterinary Science upozorňuje, že lidské infekce jsou vzácné, mohou však vést k těžkému až smrtelnému onemocnění právě kvůli migraci larev do kritických tkání včetně mozku.
Riziková je proto zejména manipulace s trusem, uloveným nebo uhynulým zvířetem a kontakt s místy, kde mývalové zanechávají výkaly. „Při manipulaci používat rukavice,“ doporučila mluvčí Zlínského kraje Soňa Ličková pro iDnes.cz.
Kraj zároveň radí nedotýkat se uhynulých ani podezřele se chovajících zvířat holýma rukama a zabránit kontaktu loveckých psů se zdechlinami. Opatrnost je namístě zvlášť u malých dětí a loveckých psů. Důležitá je proto prevence.
