Rodiče končili v práci v šedesáti, jejich děti budou čekat mnohem déle. Co změnilo české důchody
Ještě před třiceti lety byla hranice 60 let pro českého muže běžným symbolem odchodu z práce. Ženy končily ještě dříve, podle počtu vychovaných dětí zpravidla mezi 53 a 57 lety. Dnes mohou tato čísla někomu znít jako těžko uvěřitelná. Důchodový věk se už dostal nad 64 let a podle platných pravidel má u mladších ročníků postupně vyrůst až na 67 let. Česko přitom šedesátku neopustilo jedním rozhodnutím. Posun trvá už tři desetiletí.
Sledovat v Google Zprávách
Starý systém vycházel z úplně jiné společnosti. Muži před rokem 1989 zpravidla odcházeli do důchodu v 60 letech. U žen byla hranice nižší. Bezdětné končily v 57 letech, matky jednoho dítěte v 56, dvou dětí v 55, tří nebo čtyř dětí v 54 a ženy s pěti a více dětmi už v 53 letech. Zvýhodněni byli také zaměstnanci v některých náročných profesích, například horníci či hutníci.
Zlom přišel v polovině 90. let
Tento model začal mizet po roce 1989. Zásadní změnu přinesla reforma z poloviny 90. let. Od roku 1996 se důchodový věk mužů začal zvyšovat o dva měsíce za každý další rok, u žen nejprve o čtyři měsíce a později rychleji. Zvyšování tak nebylo skokové. Stát změnu rozložil do desítek let a současně začal zmenšovat rozdíly mezi muži a ženami.
Důvod nebyl jen účetní. Český penzijní systém je průběžný. Pojistné placené současnými zaměstnanci a podnikateli financuje dnešní důchody. S prodlužováním života a stárnutím populace proto přibývá lidí, kteří penzi pobírají, zatímco poměr ekonomicky aktivních k seniorům se zhoršuje.
Nízká věková hranice, která vznikala v době jiné demografické struktury, se tak postupně stávala pro veřejné finance náročnější. V roce 2026 dosahují řádného důchodového věku muži a bezdětné ženy narození převážně v roce 1962, tedy ve věku 64 let a šest měsíců. U žen s více dětmi může být hranice stále nižší.
Právě tato přechodná pravidla ukazují, proč se nedá říct, že by Česko přešlo ze šedesáti let na dnešní hranici najednou. Každý ročník má vlastní věk a rozdíly se vyrovnávají postupně. Výsledek změny se naplno projeví až u generací, které mají penzi ještě hodně daleko.
Změna měla také společenský rozměr. Starší systém počítal s tím, že ženy nesou větší část péče o děti a domácnost, a proto jim umožňoval odejít dříve. Novější pravidla tuto výhodu postupně utlumují. U starších ročníků počet vychovaných dětí stále rozhoduje, u mladších rozdíly mizí. Od ročníku 1973 už je důchodový věk pro muže a ženy stejný.
Dnešní strop je 67 let
Podle nyní platných pravidel se věk dál zvyšuje. Ročník 1966 má u mužů důchodový věk 65 let a jeden měsíc; u žen stále závisí i na počtu vychovaných dětí. Lidé narození v roce 1977 mají hranici 66 let a ti, kteří se narodili po roce 1988, podle dnešního zákona dosáhnou důchodového věku v 67 letech. Právě 67 let je současný maximální strop.
Samotné posunutí čísla v zákoně však neznamená, že všichni skutečně pracují až do stanoveného věku. Červnová analýza ministerstva práce a sociálních věcí ukázala, že v okamžiku dosažení důchodového věku už polovina lidí nepracuje. Mezi hlavní důvody patří nezaměstnanost, zdravotní omezení a v menší míře také péče o blízké. Ministerstvo proto samo upozorňuje, že prodlužování pracovního života nelze postavit pouze na zvyšování důchodového věku.
Debata navíc není uzavřená. Současná vláda chce maximální hranici znovu snížit na 65 let, změnu však zatím neschválila a odložila ji do další vlny důchodových úprav. Její účinnost se plánuje od roku 2028.
