Pracujícím důchodcům se někdy vyplatí penzi odmítnout. Později dostanou mnohem více
Dosažení důchodového věku ještě neznamená, že člověk musí začít starobní důchod okamžitě pobírat. Kdo dál pracuje a výplatu penze si nenechá přiznat, může si budoucí důchod zvýšit. Stejnou možnost má i ten, kdo už penzi dostává a následně požádá Českou správu sociálního zabezpečení o zastavení její výplaty.
Sledovat v Google Zprávách
Princip takzvaného přesluhování je poměrně štědrý. Za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti po vzniku nároku na řádný starobní důchod bez jeho pobírání se procentní výměra zvýší o 1,5 procenta výpočtového základu. Za 180 dnů jde o 3 procenta, za 270 dnů o 4,5 procenta a za čtyři celé devadesátidenní úseky o 6 procent.
Rozhoduje výpočtový základ, ne poslední výplata
Důležité je, že se zvýšení nepočítá z aktuální mzdy ani z celé částky důchodu. Vychází z výpočtového základu, tedy z částky odvozené od celoživotních příjmů po zákonné redukci. Vyšší celoživotní výdělky proto mohou znamenat vyšší bonus v korunách, současná vysoká mzda však sama o sobě výhodnost odkladu nezaručuje.
Při výpočtovém základu 30 tisíc korun zvýší jeden celý devadesátidenní úsek budoucí penzi o 450 korun měsíčně. Po půl roce jde o 900 korun a po čtyřech úsecích o 1 800 korun. U základu 40 tisíc korun vychází stejné zvýšení na 600, 1 200 a 2 400 korun měsíčně.
Do potřebných 90 dnů se navíc nepočítá každá absence. Zákon vylučuje například neplacené volno, neomluvenou nepřítomnost a některé doby spojené s nemocenským pojištěním. Vyplatí se proto hlídat dokončení celého úseku. Kdo skončí několik dnů před jeho naplněním, další zvýšení o 1,5 procenta nezíská, ukazují nastavená pravidla MPSV.
Pokud už senior důchod pobírá, může prostřednictvím ČSSZ požádat o zastavení výplaty a později také o její uvolnění a úpravu důchodu. Existuje rovněž mezivarianta. Při pobírání poloviny starobního důchodu se procentní výměra zvyšuje o 1,5 procenta výpočtového základu za každých 180 dnů výdělečné činnosti.
Odklad se vrací až po letech
Samotné zvýšení ale nestačí. Pro rozhodnutí je nutné spočítat také penzi, kterou člověk během odkladu nedostane. Pokud má nárok na důchod 22 tisíc korun měsíčně a rok ho nepobírá, vzdá se zhruba 264 tisíc korun. Při výpočtovém základu 30 tisíc korun získá po čtyřech devadesátidenních úsecích 1 800 korun měsíčně navíc. Bez dalších vlivů by se nevyplacená penze vrátila přibližně za 12 let.
Ve skutečnosti může být návratnost delší. Pracující starobní důchodce, který dosáhl důchodového věku a pobírá penzi v plné výši, má nárok na slevu na sociálním pojistném 6,5 procenta z vyměřovacího základu. Při hrubé mzdě 60 tisíc korun to představuje 3 900 korun měsíčně. Člověk, který důchod nepobírá, tuto výhodu nemá.
Například při důchodu 28 tisíc korun, výpočtovém základu 40 tisíc a mzdě 60 tisíc korun znamená roční odklad 336 tisíc korun nevyplacené penze a dalších 46 800 korun na neuplatněné slevě. Budoucí důchod se zvýší o 2 400 korun měsíčně. V jednoduchém modelu bez valorizací a dalších vlivů se rozdíl vrátí přibližně po 13 letech.
Odklad proto dává větší smysl hlavně lidem s vyšším výpočtovým základem, dostatečnými jinými příjmy a ochotou čekat na návratnost. Při napjatém rozpočtu, horším zdravotním stavu nebo nejistotě další práce bývá praktičtější penzi pobírat vedle mzdy.
Pravidla se navíc mohou změnit. Vládní novela předložená v červenci 2026 počítá s tím, že pracujícím příjemcům starobního důchodu bude za každý odpracovaný rok růst procentní výměra o 1,5 procenta, přičemž současná sleva na pojistném má zůstat. K 12. září 2026 však návrh stále projednávala Poslanecká sněmovna, takže zatím nejde o platné pravidlo.
