Důchody se budou znovu krátit za komunistickou minulost: Lidé vytahují politiky, StB i slovo pomsta
Bývalým funkcionářům komunistického režimu se mohou od podzimu začít krátit důchody v rámci další vlny. Netýká se to každého, kdo byl před rokem 1989 v KSČ. Rozhodující je konkrétní funkce, například ve straně, bezpečnostních složkách, Pohraniční stráži nebo Lidových milicích.
Sledovat v Google Zprávách
Konkrétní osoby má dohledávat Ústav pro studium totalitních režimů. Ten bude ověřovat, zda lidé skutečně zastávali funkce uvedené v zákoně. Pokud se to potvrdí, procentní výměra starobního důchodu se jim sníží o 300 korun za každý započatý rok ve funkci. U některých lidí se první snížení může projevit už od listopadu 2026.
Část lidí chce jít i po dalších jménech
V diskusi pod tímto článkem na portálu České důchody bylo vidět, že téma stále budí silné emoce. Někteří čtenáři krácení vítají a hned se ptají, zda pravidla dopadnou i na další osoby spojené s minulým režimem.
„Hlavně těch na Hradě,“ reagoval Ivan Penzes.
Podobně se ptala Jituš Nováková: „Jestlipak na seznamu, koho se to týká, budou i soudruzi z Hradu. Nebo oni budou mít výjimku?“
Jaromír Onderek byl ještě konkrétnější: „Doufám, že se to bude v první řadě týkat prezidenta Pavla.“
„Doufám, že to platí i pro Petra Pavla a jeho manželku,“ napsala Alea Kubienova.
Část lidí nechce vidět krácení jako uzavřený úřední seznam. Ptají se, zda budou pravidla platit stejně pro všechny.
Někteří by šli ještě dál
Další reakce mířily na širší okruh lidí z minulého režimu. Část diskutujících řeší, proč se krácení týká vybraných funkcí, ale ne všech, kteří podle nich režimu aktivně pomáhali.
Jirka Černý se zeptal: „Kdy se budou krátit důchody také spolupracovníkům StB, kteří udávali?“
František Martínek napsal: „Předpokládám, že se to bude týkat i prezidenta, předsedy vlády a mnoha dalších, kteří jsou nyní v naší politice.“
Nadšení naopak neskrýval Marek Procházka: „Nejlepší zpráva dne.“
Karel Kváš by opatření zavedl už dávno: „Toto opatření se mělo udělat už v průběhu devadesátých let, a ne ještě 30 let po revoluci platit těmto lidem důchody.“
Jiným vadí, že se trestá po tolika letech
Proti tomu stojí úplně jiný pohled. Někteří čtenáři neobhajují komunismus, ale mají problém s časem. Po více než třiceti letech od revoluce jim podobné krácení připadá pozdní a zbytečné.
„Přijde mi už ubohé se vozit na těchto starých lidech. Jsem mladý a komunismus zažil jako dítě, ale pokud je netrestali, když to ještě dávalo smysl, tak nyní už je pozdě,“ napsal Kamil Bořecký.
Karel Nováček reagoval krátce: „Tolik let po revoluci už je to směšné.“
Ladislava Řepková to vidí podobně: „37 let po revoluci? No, to je brzo. Vždyť ti lidé už většinou nežijí.“
Padá i slovo pomsta
Nejtvrdší kritika míří na samotný princip. Podle některých lidí by stát neměl sahat na důchod bez toho, aby dotyčnému prokázal konkrétní trestný čin.
Michal Němec napsal: „Nechutné. Buď mají dotyčným dokázat nějaký trestný čin, jinak je to jen jistý druh politické pomsty. Bude se to týkat starců a stařenek. Úplný nesmysl.“
Tento názor je v debatě důležitý, protože míří na hranici mezi odpovědností za funkci v režimu a trestem ve stáří. Zákon ovšem pracuje s jiným principem. Nekrátí důchod každému bývalému členovi KSČ, ale lidem, kteří zastávali přesně vymezené funkce. ÚSTR musí výkon funkce dohledat a potvrdit, potom může plátce důchodu rozhodnout.
