Juchelka tlačí péči o nemocné rodiče na děti: Stát přijde na řadu, až rodině dojdou síly
Rodina má podle ministra Aleše Juchelky nést hlavní odpovědnost za péči o staré a nemocné rodiče a stát má pomoci až ve chvíli, kdy už její síly nestačí. Právě tento přístup ale naráží na realitu lidí, kteří vedle péče musí zvládat práci, vlastní děti i splácení bydlení.
Sledovat v Google Zprávách
Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka otevřel citlivé téma péče o staré a nemocné rodiče. Připomněl, že děti a rodiče mají podle občanského zákoníku vzájemnou vyživovací povinnost. „To je tak vždycky, to je dokonce v občanském zákoníku, že rodiče se mají starat o své děti a samozřejmě děti se mají starat o svoje rodiče,“ řekl nedávno ministr Aleš Juchelka.
Zároveň popsal, v jakém pořadí si pomoc představuje. „Vždycky by se měla rodina postarat o sebe,“ uvedl Juchelka. Stát má podle něj nastoupit až tehdy, když už rodina péči nezvládá. „Stát má vždycky být tam, kde si rodina pomoci nemůže,“ vysvětlil ministr a dodal také konkrétní příklad: „Když máme starší rodiče a rodina skutečně nemůže, pojďme pomoci pobytovkou, terénní službou a tak dále.“
Kombinovat práci a péči je náročné
Na papíře to může znít rozumně. V běžném životě to ale znamená, že dospělé děti mají nejdřív zvládnout práci, vlastní děti, hypotéku, nájem, běžný provoz domácnosti a k tomu ještě péči o rodiče.
Přitom Aleš Juchelka sám přiznal, že to není maličkost. „Pečování o kohokoliv 24/7 je brutálně náročné a každý na to nemá nebo to skutečně nechce,“ uvedl. Právě proto ale není jasné, proč má stát přicházet až ve chvíli, kdy už rodina nemůže.
Reakce lidí pod článkem na Českých důchodech ukázaly, že nejde o neochotu pomoci rodičům. Lidé se ptají, jak to mají prakticky udělat. „Jak se postarat, když pracujeme? Kdo s rodičem bude doma?“ napsala Lenka Kašparová. Alena Šimánková popsala situaci, kterou zná mnoho rodin: „Ono je to těžké, pokud potřebují chodit do práce, platit hypotéky, postarat se o děti a rodiče potřebují péči 24 hodin denně.“
Miroslava Foldová k tomu dodala: „Já bych se ráda o svou maminku postarala, ale musím ještě 1,5 roku chodit do práce. Dvanáctky denní, noční. To se těžko postarám.“
Stát nemůže jednostranně měnit pravidla
Ostrý komentář k tomu zveřejnil také Michal Strych na platformě Médium. Připomněl, že stát nemůže lidem celý život vybírat povinné odvody a pak odpovědnost za péči přehodit zpátky na rodinu. „Občané si svou péči ve stáří již jednou zaplatili. Stát nemůže jednostranně měnit pravidla hry a přenášet odpovědnost na rodiny jen proto, že nedokázal včas vybudovat potřebné kapacity sociálních služeb a efektivně hospodařit s vybranými prostředky,“ napsal.
Strych upozornil také na tlak na pracující generaci. Potomci seniorů mají dál platit daně a odvody, živit vlastní domácnost, vydržet v práci co nejdéle a zároveň suplovat chybějící služby. Jenže když kvůli péči omezí práci nebo z ní odejdou, tratí nejen jejich rodina. Tratí i stát, protože vybere méně na daních a pojistném.
Jestli stát s pomocí nastoupí až ve chvíli, kdy už rodina lidově „padá na hubu“, přichází pozdě. Pečující člověk může být v té době vyčerpaný, zdravotně rozhozený, finančně oslabený a často i mimo pracovní trh. A stát pak neřeší jen nemocného rodiče, ale i dalšího člověka, kterého systém nechal dlouho bez skutečné podpory.
Ve hře jsou změny fiktivního základu za péči
Do toho ministr Aleš Juchelka připouští i další změny v důchodech, které se mohou dotknout oceňování péče. Mluvil například o fiktivním vyměřovacím základu, který má od roku 2027 nahradit výchovné za první dvě děti. Považuje tento institut, který oceňuje právě i péči o nemocné blízké v rodině, do jisté míry za překonaný. A to přesto, že ještě ani nezačal platit.
„Domlouváme se, jakým způsobem to ještě dále uchopíme, protože do toho se nám budou vkládat například i vyměřovací základy pečujících v domácnosti, vyměřovací základ manželů a další věci, které už ztrácejí trochu opodstatnění,“ uvedl ministr Juchelka.
Pokud chce ale stát po rodinách více péče, musí ji v důchodu ocenit jasně a férově, ne lidem přidávat další nejistotu. Rodina má sice důležitou, ale není náhradní sociální služba, pečovatelská agentura ani levná záloha za stát.
