Spoření pro vnoučata může zkomplikovat dědictví: Záleží, komu peníze právně patří
Babička posílá každý měsíc pětistovku, děda přidá peníze k narozeninám. Za několik let se může sejít pěkná částka. Jenže způsob, jakým prarodiče peníze odkládají, má větší význam, než se zdá. Rozhoduje třeba o tom, kdo je může vybrat a co s nimi bude, pokud prarodič zemře.
Sledovat v Google Zprávách
Na výběr je několik cest. Peníze mohou zůstat doma v hotovosti, na vlastním spořicím účtu nebo je lze postupně předávat vnoučeti. U účtů je důležité hlavně to, na koho jsou vedené a kdo může s penězi nakládat.
Peníze na vlastním účtu zůstávají prarodiči
Nejjednodušší bývá odkládat peníze na vlastní spořicí účet. Prarodič nad nimi má kontrolu a může rozhodnout, kdy je vnoučeti předá. Pokud začne peníze potřebovat sám, může je také použít.
Má to ale jeden důležitý háček. Dokud peníze vnoučeti nepředá, zůstávají součástí jeho majetku. Když zemře, řeší se spolu s ostatním majetkem v pozůstalosti. Nestačí tedy mít účet pojmenovaný například „Pro Aničku“.
Pokud chce prarodič určit, že peníze po jeho smrti připadnou vnukovi nebo vnučce, může to uvést například v závěti nebo jiném pořízení pro případ smrti. Notářská komora ČR v roce 2025 popsala i příklad, kdy zůstavitel určil konkrétní částku z bankovního účtu pro svou vnučku. Takové ustanovení je ale potřeba formulovat přesně, aby bylo jasné, komu a jaká částka má připadnout.
Vlastní účet se proto hodí hlavně prarodiči, který chce rozhodnutí ještě změnit. Peníze může předat třeba při osmnáctých narozeninách, při studiu nebo při pořizování bydlení.
Hotovost je jednoduchá, ale na dlouhé spoření nepraktická
Někteří prarodiče stále dávají peníze stranou do obálky nebo pokladničky. U několika stokorun k narozeninám na tom není nic zvláštního. Při pravidelném spoření na deset nebo patnáct let už má hotovost nevýhody.
Peníze doma se neúročí a je potřeba myslet také na jejich bezpečné uložení. Navíc může časem vzniknout nejasnost, jestli už šlo o dar dítěti, nebo jen o peníze, které prarodič plánoval jednou předat.
Jasnější situace nastane, pokud prarodič peníze vnoučeti skutečně daruje. Dary mezi prarodiči a vnoučaty patří mezi bezúplatné příjmy mezi příbuznými v přímé linii a jsou od daně z příjmů osvobozené. U osvobozeného příjmu vyššího než pět milionů korun však může vzniknout oznamovací povinnost vůči finančnímu úřadu.
Při běžném spoření pro vnouče půjde většinou o mnohem nižší částky. Podstatné je spíš rozlišovat mezi penězi, které prarodič pouze odkládá, a penězi, které už dítěti daroval.
Dětský účet nemusí patřit dítěti
V případě takzvaných dětských účtů může vzniknout největší zmatek. Název „dětský účet“ ještě automaticky neznamená, že dítě je jeho majitelem.
Dobře je to vidět na nabídce Air Bank. U jejího účtu pro děti zůstává majitelem rodič a dítě je pouze disponentem. Banka to uvádí přímo v podmínkách produktu. Rodič také nastavuje například limity karty a má nad účtem kontrolu.
Prarodič by se proto neměl řídit jen názvem účtu. Před posíláním větších částek je dobré zjistit, na koho je účet skutečně vedený a komu podle smlouvy peníze patří.
Pokud je účet nebo jiný produkt skutečně vedený na nezletilé dítě a peníze jsou jeho majetkem, spravují je do jeho zletilosti zákonní zástupci. Občanský zákoník stanovuje pravidla pro správu jmění dítěte a u některých významnějších rozhodnutí může být potřeba také souhlas soudu.
Předem si ujasněte, komu mají peníze patřit
Jedna nejlepší varianta pro každou rodinu neexistuje. Pokud si chce prarodič zachovat možnost rozhodnout, kdy a kolik peněz vnoučeti předá, dává větší smysl spořit na vlastním účtu. Musí ale počítat s tím, že při jeho úmrtí se neodevzdané peníze budou řešit v pozůstalosti.
Pokud chce peníze předávat dítěti už průběžně, může je posílat na účet nebo jiný produkt skutečně vedený na dítě. Pak je ale potřeba zjistit, kdo účet spravuje a jaká pravidla banka nastavila.
Hotovost se hodí spíš na menší dárky. Pro dlouhé pravidelné spoření bývá přehlednější oddělený účet, ze kterého je jasné, kolik už prarodič odložil.
