Aleš Juchelka: O rodiče se mají nejdřív postarat děti. Stát přijde, až když už nemůžou

O starší rodiče nebo nemocné blízké by se měla nejdříve postarat rodina. Pokud už na péči nestačí, má pomoci stát. Tak svůj pohled popsal ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Zároveň uznal, že starat se o někoho celý den a noc je velmi náročné a ne každá rodina to zvládne.

Juchelka o péči o rodiče mluvil v rozhovoru na Aktuálně.cz. Téma se otevřelo při otázce, zda by se děti měly ve stáří starat o své rodiče. „To je tak vždycky, to je dokonce v občanském zákoníku, že rodiče se mají starat o své děti a samozřejmě děti se mají starat o svoje rodiče,“ řekl ministr.

Občanský zákoník opravdu upravuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi. Děti mají rodičům zajistit slušnou výživu, pokud ji potřebují a jsou splněné zákonné podmínky. Neznamená to ovšem, že by dospělý syn nebo dcera museli přestat chodit do práce a převzít nepřetržitou osobní péči.

Pomoc má přijít ve chvíli, kdy už rodina nemůže

Ministr v rozhovoru popisoval také zprávy, které mu chodí od lidí. Někteří podle něj mají pocit, že když se doma starají o nemocného nebo nesoběstačného příbuzného, dělají práci za stát. Juchelka by tento narativ chtěl obrátit. „Vždycky by se měla rodina postarat o sebe,“ uvedl.

Podle něj je přirozené, že se příbuzní snaží pomoci nejdříve sami. Může jít o nákupy, vaření, úklid, dopravu k lékaři nebo pomoc s běžnými věcmi, které už starší člověk nezvládá tak snadno jako dřív.

Jenže ne vždy se dá péče zvládnout v rámci několika návštěv týdně. Některý senior potřebuje pomoc ráno i večer, jiný už nemůže zůstat doma bez dozoru. Rodina přitom často chodí do práce, stará se o děti a řeší vlastní domácnost. Právě tam podle Juchelky přichází role státu. „Stát má vždycky být tam, kde si rodina pomoci nemůže,“ řekl ministr.

Jeho slova neznamenají, že by stát chtěl nechat seniory jen na jejich dětech. Ministr mluví o pořadí, v jakém má pomoc přijít. Pokud rodina zvládne rodiči pomoci sama, má podle něj udělat první krok. Jakmile už to nestačí, neměla by na péči zůstat sama.

U starších rodičů zmínil především sociální služby. „Když máme starší rodiče a rodina skutečně nemůže, pojďme pomoci pobytovkou, terénní službou a tak dále,“ uvedl.

Pomoc nemusí hned znamenat stěhování do domova pro seniory. Pečovatelská služba může docházet za člověkem domů a pomoci mu třeba s hygienou, jídlem nebo běžným chodem domácnosti. Další možností je osobní asistence nebo odlehčovací služba. Pokud už domácí péče nestačí, přichází v úvahu také pobytové zařízení.

Celodenní péči nezvládne každý

Juchelka přitom neskrývá, že mezi občasnou pomocí rodičům a každodenní péčí o nesoběstačného člověka je velký rozdíl. Pokud někdo potřebuje dohled prakticky pořád, může péče zabrat většinu dne a výrazně zasáhnout do života celé rodiny. „Pečování o kohokoliv 24/7 je brutálně náročné a každý na to nemá nebo to skutečně nechce,“ řekl.

V praxi může jít například o člověka po vážné nemoci, seniora s omezenou pohyblivostí nebo někoho, kdo už nemůže bezpečně zůstat doma sám. Příbuzní pak řeší nejen samotnou péči, ale často také práci, děti, vlastní zdraví a finance.

Ministr už dříve mluvil také o tom, že péče o seniory se bude muset v dalších letech měnit. Česká populace stárne a bude přibývat lidí, kteří budou potřebovat pomoc doma nebo místo v pobytovém zařízení. Rodinná péče proto podle něj nemůže být jediným řešením.