Rodiče darují byt jen jednomu dítěti. Druhé nemusí při dědictví dostat ani korunu navíc
Rodiče mají dvě děti, ale byt nebo dům převedou ještě za života jen na jedno z nich. Druhý potomek to může dlouhé roky respektovat. Napětí se pak často objeví až po jejich smrti, kdy se začne řešit pozůstalost. Podle Notářské komory ČR patří právě pocit křivdy mezi sourozenci k situacím, s nimiž se notáři setkávají opakovaně. Jeden sourozenec už totiž dostal nemovitost, zatímco druhý očekává, že bude z dědictví nějakým způsobem dorovnán.
Sledovat v Google Zprávách
Tak jednoduché to ale není. Samotný fakt, že rodiče za života darovali jednomu dítěti byt za několik milionů korun, ještě neznamená, že druhé dítě má automaticky právo na polovinu jeho hodnoty. Důležité je, co po rodiči zůstalo, zda existuje závěť a jestli se dřívější dar při dědění započítá.
Dar může ovlivnit, kolik potomek zdědí
České právo zná započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl. Jeho smyslem je zohlednit některá významnější plnění, která už dědic od zůstavitele za života získal. Nejde ale o jednoduché vrácení daru do dědictví. Obdarovaný zpravidla nemusí nemovitost prodávat ani ze svého vyplácet sourozence jen proto, že v minulosti získal více.
Notářská komora uvádí příklad tří sourozenců. Jeden z nich dostal od rodiče byt v hodnotě tří milionů korun a v pozůstalosti po jeho smrti zůstalo 300 tisíc korun. Při výpočtu se dřívější dar zohlední. Obdarovaný už z dalšího majetku nic nezíská a zbývajících 300 tisíc korun připadne ostatním dvěma sourozencům. Neznamená to ale, že by první musel část hodnoty bytu vracet nebo doplácet rozdíl.
U povinného dílu se podle občanského zákoníku přihlíží mimo jiné k tomu, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí. Běžné dárky se tímto způsobem neřeší. Zákon počítá i s některými plněními, která rodiče poskytli potomkovi například na založení domácnosti, podnikání nebo úhradu jeho dluhů.
Jiná pravidla platí u započtení na dědický podíl. Tam je podstatné, zda jej zůstavitel výslovně nařídil. Soud může započtení provést i bez takového pokynu, pokud by jinak byl nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn. Výsledek proto nemusí odpovídat rodinné představě, že se všechno po smrti rodiče automaticky rozdělí napůl.
Rozhodnout může i to, co rodiče napsali
Právě nejasná očekávání bývají zdrojem největších konfliktů. Rodiče mohou převod bytu chápat jako předčasné vypořádání jednoho dítěte a předpokládat, že druhé jednou dostane zbytek majetku. Pokud ale takovou vůli nikde nezachytí, po jejich smrti nemusí být jasné, co vlastně zamýšleli.
Velkou roli proto může sehrát závěť nebo jiné pořízení pro případ smrti. U větších darů má proto smysl řešit vše předem s notářem. Rodič v takovém dokumentu může určit, komu připadne zbývající majetek a zda se má dřívější dar zohlednit.
Spor může vzniknout i kvůli darovací smlouvě. Jeden ze sourozenců může tvrdit, že rodič jednal pod nátlakem, v omylu nebo ve chvíli, kdy nebyl schopen dostatečně posoudit následky svého rozhodnutí. Taková otázka už může skončit před soudem. Samotná nespokojenost s tím, že rodiče zvýhodnili jedno dítě, však k neplatnosti darování nestačí.
Zdroje: Notářská komora, Notářská komora
