Důchodci přicházejí o peníze od státu, na které mají nárok. Často se stydí požádat

Peníze jim často nestačí na bydlení, energie a běžné výdaje. Přesto část seniorů o státní pomoc vůbec nepožádá, ačkoli by na ni mohla mít nárok. Někteří se v systému nevyznají, jiní se obávají úředníků nebo nechtějí přiznat, že potřebují pomoc. Stát tak ušetří, zatímco lidé dál počítají každou korunu.

Problém se týká především seniorů, kteří žijí sami a většinu důchodu vydají za nájem, služby a energie. Jejich možnosti, jak si zvýšit příjem, jsou přitom omezené. Nemohou jednoduše změnit zaměstnání, vzít si více směn ani se vždy přestěhovat do levnějšího bytu.

Přesto se řada z nich na úřad neobrátí. Podle zkušeností sociálních pracovníků za tím nebývá jen neznalost pravidel. Významnou roli hraje také stud, obava ze složitého dokládání a předchozí nepříjemné zkušenosti s úřady.

Pro mnohé starší lidi je žádost o dávku přiznáním osobního selhání. Celý život pracovali, platili daně a byli zvyklí spoléhat sami na sebe. Když jim po zaplacení složenek zůstane jen několik tisíc korun, raději omezí nákupy potravin, léků nebo vytápění, než aby se vydali na Úřad práce.

„Pobírání dávek má v naší společnosti také jistou pachuť selhání a nedostatečnosti,“ popsala Iva Kuchyňková z Charity Česká republika. Podle ní je právě společenské stigma jedním z důvodů, proč lidé v nouzi o pomoc raději vůbec nepožádají.

Část seniorů se navíc předem domnívá, že na podporu nedosáhne. Překážkou může být vlastnictví bytu, úspory na pohřeb nebo přesvědčení, že je jejich důchod na dávku příliš vysoký. Nárok se však posuzuje podle více okolností, mimo jiné podle příjmů domácnosti, nákladů na bydlení a majetkové situace.

Podle dat citovaných Charitou pobírá některou z podpor sloučených do nové dávky státní sociální pomoci jen přibližně 30 procent domácností, které na ni mají nárok. Dokonce ani mezi nejchudšími domácnostmi nečerpá podporu více než polovina oprávněných.

Jedna žádost, stále mnoho údajů

Od října 2025 nahradila příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jedna dávka státní sociální pomoci, označovaná jako superdávka. Stát si od změny sliboval jednodušší systém, protože domácnost podává pouze jednu žádost.

V praxi však musí žadatel uvést příjmy, úspory, počet automobilů a nemovitostí i informace o všech členech domácnosti. Podle konkrétní situace může být nutné doložit nájemní smlouvu, úhrady nájemného a služeb, náklady na energie nebo další dokumenty. Pro člověka, který nemá přístup k internetu nebo si neporadí s elektronickými přílohami, může být i jediná žádost složitá.

Online se žádá prostřednictvím klientské zóny Jenda a Identity občana. Senioři ale často nemají bankovní identitu, chytrý telefon nebo dostatečné zkušenosti s digitálními službami. Podle Charity se část lidí nedokáže přihlásit, nahrát dokumenty nebo žádost dokončit bez cizí pomoci.

Žádost lze podat také osobně na Úřadu práce prostřednictvím asistovaného podání. I tato možnost však může být pro člověka se sníženou pohyblivostí nebo z menší obce komplikovaná. Další překážkou bývá obava, že úředník bude žadatele považovat za někoho, kdo chce systém zneužít.

Nová kalkulačka valorizace 2027: Jak se vám zvýší důchod

Nevyužitá pomoc prohlubuje chudobu

Nečerpání dávek není jen problémem jednotlivých seniorů. Pokud lidé nedostanou podporu včas, mohou přestat platit energie, zadlužit se nebo omezovat výdaje na léky a potraviny. Z drobného měsíčního schodku se pak může stát problém, který už sociální systém řeší mnohem dráž.

Podle propočtů zveřejněných Charitou by se při plném využívání podpory mohlo z nejhlubší chudoby dostat až 40 tisíc domácností. Pokud se čerpání nezvýší, stát může ušetřit přibližně pět miliard korun ročně. Taková úspora ale nevzniká tím, že by lidé pomoc nepotřebovali. Vzniká i tím, že o ní nevědí nebo se o ni bojí požádat.

Zdroje: Úřad práce ČR, Charita.cz, Charita.cz