Sůl přes rameno, klepání a šupina pod ubrusem: Pověry drží i tam, kde už jim lidé nevěří
V českých domácnostech se dodnes uchovává řada letitých pověr. Některé měly chránit před smůlou, jiné přivolat štěstí, zdraví nebo dostatek peněz. Jaké jsou ty nejčastější a kde se vzaly?
Sledovat v Google Zprávách
Na některé zvyky se nezapomíná ani po desítkách let. Při rozbitém zrcadle se mluví o smůle a mince pod ubrusem mají přinést hojnost. Přestože jim dnes většina nepřisuzuje nadpřirozenou moc, v českých domácnostech se objevují dodnes.
Někdo nad nimi jen mávne rukou, jiný si pro jistotu zaklepe na dřevo nebo obejde černou kočku, která mu přeběhla přes cestu. Podobné zvyky provázejí české rodiny po celé generace a často se předávají spíš jako součást rodinných tradic než jako skutečná víra ve štěstí nebo smůlu.
Právě starší generace si mnohé z nich pamatuje z dětství. Některé se pojily s Vánocemi, jiné se svatbou nebo běžným životem v domácnosti. Často šlo o drobné rituály, které měly člověka chránit před neštěstím nebo naopak přivolat hojnost. Dnes už se na ně většina lidí dívá s nadhledem, přesto z české kultury nezmizely.
Pověry měly často praktický základ
Řada známých pověr vznikla v době, kdy si lidé neuměli některé události vysvětlit nebo chtěli dát význam každodenním situacím. Jiné měly překvapivě praktický důvod. Například rozsypaná sůl byla považována za špatné znamení i proto, že sůl bývala velmi drahá. Její ztráta mohla znamenat citelnou škodu pro domácnost.
Odtud se postupně rozšířil zvyk hodit špetku soli přes levé rameno jako symbolické odvrácení smůly.
Také rozbité zrcadlo získalo pověst nositele neštěstí. Ve starověku byla zrcadla vzácná a lidé věřili, že odrážejí nejen tvář, ale i lidskou duši. Jejich poškození proto získalo symbolický význam.
Každý kraj měl své zvyky
Asi nejznámější pověrou zůstává černá kočka přebíhající přes cestu. Její spojení se smůlou se rozšířilo především ve středověké Evropě, kdy byly černé kočky spojovány s čarodějnictvím. V některých zemích přitom dodnes znamenají pravý opak a jsou symbolem štěstí.
Pověru s černou kočkou si údajně vytvořili i námořníci. Sledovali prý její chování a věřili, že podle určitého postoje dokáže kočka určit blížící se povětrnostní podmínky. Například když si lízala srst proti směru růstu, měla přijít bouřka s kroupami. Když byla nervózní, měl přijít silný vítr. Ostatně i na tom může něco být, neboť zvířata mnohdy bývají citlivější na přírodní podmínky a vycítí změny, které člověk nepostřehne.
České domácnosti si dodnes uchovaly i řadu vánočních zvyků. Mezi nejznámější patří vložení mince nebo bankovky pod štědrovečerní ubrus. Podle tradice měla rodině zajistit dostatek peněz a hojnost v následujícím roce. Podobný význam měly také šupiny z vánočního kapra uložené do peněženky.
Mezi další známé pověry patří:
- klepání na dřevo proti zakřiknutí,
- střepy jako symbol štěstí,
- přání na zdraví po kýchnutí,
- křížení prstů jako ochrana před Božím hněvem,
- nalezení čtyřlístku jako přínos životního štěstí,
- kapří šupina pod talíř na Štědrý den pro hojnost peněz,
- nejíst na Nový rok kuřecí, rybí nebo vepřové maso, aby neuteklo štěstí ani peníze (ale jíst čočku),
- nekřížit ruce při ťukání sklenicemi, aby do roka nepřišla smrt,
- padající hvězda jako předzvěst štěstí,
- kousek svatebního dortu pod polštářem svobodné dívky, aby se jí zdálo o budoucím ženichovi.
Tradice přetrvaly hlavně jako součást rodinných vzpomínek
Pověry dnes většina lidí nevnímá doslova. Přesto se mnohé z nich objevují stále dokola při rodinných setkáních, o Vánocích nebo při svatbách. Nejde ani tak o víru v nadpřirozené síly, ale spíš o tradice, které se předávají mezi generacemi.
Právě proto si je řada lidí spojuje s dětstvím, rodiči nebo prarodiči. Některé zvyky už téměř zmizely, jiné se stále opakují téměř automaticky. Ať už jde o zaklepání na dřevo nebo minci pod ubrusem, připomínají dobu, kdy podobné drobné rituály byly běžnou součástí každodenního života.
Tehdejší život se může při ohlédnutí zpět jevit jako zjednodušený, ale byla v něm také krása, víra a snaha vysvětlovat svět kolem sebe pomocí symbolů, tradic a příběhů.
