Jak zaplnit prázdno po úmrtí pejska: Citlivé tipy pro smutné důchodce

Když senior přijde o psa, nepřijde jen o zvíře. Často ztratí každodenní společnost, pevný režim i důvod vyjít ven. Pro někoho to může být podobně bolestivé jako ztráta blízkého člověka, i když okolí někdy takový smutek zlehčuje.

Pes bývá pro mnoho starších lidí skvělým parťákem. Je doma ráno, večer i ve chvílích, kdy nikdo jiný nepřijde. Domácí mazlíček dělá seniorovi společnost a díky venčení mu zajišťuje přísun pravidelného pohybu. Zkrátka tvoří pevný bod dne. Právě proto po jeho smrti zůstane prázdné místo nejen v bytě, ale také v každodenním režimu.

Smutek po psovi není přehnaný

Ztráta psa může bolet víc, než si lidé bez zvířete dokážou představit. Truchlení po domácím mazlíčkovi je zcela normální reakcí na ztrátu. Rozhodně by bylo chybou označovat ji za slabost nebo přílišnou přecitlivělost.

U seniorů bývá bolest o to silnější, že pes  často vyplňoval prakticky celý jejich den. Ranní venčení, krmení, nákup granulí, cesta k veterináři i večerní klid u televize najednou zmizí. Člověk poté nesmutní pouze po psovi, ale také po životě, který s ním měl. Po ztrátě tak často přicházejí různé pocity a myšlenky, které se mohou vracet ve vlnách. Jeden den je člověk klidnější, další den ho rozhodí prázdný pelíšek nebo miska v kuchyni.

Nechat si čas a neuklízet všechno hned

Někomu pomůže uklidit věci po psovi hned. Jiný naopak potřebuje nechat pelíšek, vodítko nebo misku ještě několik dní na místě. Ani jeden způsob není špatný. Důležité je nedělat rozhodnutí jen proto, že na vás tlačí vaši blízcí a mají jasný názor na to, co byste měli dělat.

Pomoci může vybrat si jednu věc, která doma zůstane jako vzpomínka. Ať už je to fotka, obojek, oblíbená deka nebo třeba otisk tlapky, všechny tyto zdánlivé drobnosti mohou dát smutku konkrétní místo. Není nutné ponechat celý byt přesně tak, jak byl, nemusíte ale ani všechno schovat, pokud nechcete.

Prázdný den potřebuje nový rytmus

Po smrti psa se vytratí pravidelnost. Ráno už není potřeba vstát kvůli venčení a odpoledne nikdo nečeká, až ho vezmete na procházku. Večer zase není koho pohladit. Tohle všechno může prohloubit pocity samoty.

Ke zdravému stárnutí patří sociální kontakty, vztahy s rodinou, přáteli a sousedy nebo možnost účastnit se běžného společenského života. Po smrti psa proto pomáhá nahradit aspoň část ztraceného režimu novými pevnými body.

Nemusí jít o velké změny. Stačí krátká procházka v době, kdy jste byli zvyklí venčit, cesta do obchodu, pravidelný telefonát, návštěva knihovny nebo káva se sousedkou. Tělo i hlava zkrátka potřebují poznat, že den má pořád nějaký řád a můžete se o něco opřít.

O smutku je dobré mluvit

Někteří lidé se o smrti psa bojí mluvit, protože mají pocit, že tím budou rodinu nebo známé zatěžovat. Ulevit ale může i obyčejné vzpomínání. Například na společné procházky, drobné zvyky, legrační chvíle nebo na to, jak pes doma čekal u dveří.

Někdy pomůže kamarádka, sousedka nebo někdo, kdo také přišel o zvíře. Takový člověk často lépe pochopí, proč bolí i úplné maličkosti jako prázdné místo u dveří, ticho po návratu z nákupu nebo miska, kterou člověk ještě nedokázal uklidit.

Když je smutek příliš těžký, senior se ale nemusí spoléhat jen na rodinu. Obrátit se může také na Linku seniorů 800 200 007. Volání i e-mailové poradenství jsou bezplatné, důvěrné a zcela anonymní.

Poslední rozloučení může mít různé podoby

Když pes zemře doma nebo u veterináře, je potřeba vyřešit také praktickou stránku. Státní veterinární správa uvádí, že chovatel může zvíře v zájmovém chovu pohřbít na vlastním pozemku, pokud k jeho úhynu nebo utracení nedošlo kvůli nebezpečné nákaze.

Ne každý ale má zahradu nebo sílu takové rozloučení organizovat. Další možností je proto zvířecí krematorium. Zvířecí krematoria dnes nabízejí různé možnosti rozloučení, včetně individuální kremace, urny nebo vzpomínkových předmětů. Pro někoho může být takový rituál důležitý, protože mu dá pocit, že se se psem rozloučil důstojně.

I praktické vyřízení může být součástí smutku. Někdo chce být u rozloučení, jiný to nezvládne, a tak požádá o pomoc rodinu. Obojí je pochopitelně v pořádku. Důležité je, aby na to senior nezůstal sám, pokud je pro něj situace příliš těžká.

Prázdno se nezaplní najednou

Po smrti psa nejde udělat jednu věc, která bolest hned smaže. Pomáhá spíše několik malých kroků. Na vše si ponechte dostatek času, netlačte na sebe a na změnu v životě si přivykejte postupně.

Smutek se časem změní. Nemusí sice úplně zmizet, ale časem přestane být středobodem vašeho dne. Pes, který byl součástí života dlouhou dobu, si zaslouží vzpomínku. Senior si zároveň zaslouží, aby po odchodu svého psa nezůstal na rozjitřené emoce úplně sám.