Důchod za socialismu přišel klidně o deset let dřív. Dnešní ročníky takové hranice jen závidí
Odchod do důchodu byl za socialismu na první pohled jednodušší než dnes. Muži zpravidla končili v práci v 60 letech, ženy výrazně dříve a zaměstnanci v náročných profesích mohli získat další zvýhodnění. Současný systém je složitější a důchodový věk se postupně prodlužuje. Přímé srovnání ale ukazuje, že samotné číslo neříká všechno.
Sledovat v Google Zprávách
V období normalizace a v posledních desetiletích před rokem 1989 byl běžný důchodový věk mužů stanoven zpravidla na 60 let. U žen byla věková hranice nižší a postupně se začala odvíjet také od počtu vychovaných dětí.
V posledních letech před rokem 1989 platilo, že bezdětné ženy odcházely do penze v 57 letech. Matka jednoho dítěte mohla skončit v práci v 56 letech, se dvěma dětmi v 55 letech a se třemi nebo čtyřmi dětmi v 54 letech. Ženy, které vychovaly alespoň pět dětí, získávaly nárok na důchod už v 53 letech.
Na dnešní poměry šlo o mimořádně nízkou hranici. Ještě dříve, po zavedení poválečného systému národního pojištění, činil běžný důchodový věk žen 55 let. Později se pravidla změnila právě ve prospěch matek s více dětmi.
Zvýhodněni byli také lidé pracující v těžkých či zdraví rizikových profesích. Zaměstnání byla rozdělena do pracovních kategorií a například horníci, hutníci nebo někteří pracovníci chemického průmyslu mohli odcházet do penze dříve. V některých případech už kolem 55 let, výjimečně ještě před dosažením této hranice.
Nižší věk neznamenal automaticky delší důchod
Při porovnávání se současností je však nutné zohlednit také délku života. Průměrná délka života byla za socialismu nižší než dnes, takže lidé po odchodu do důchodu pobírali penzi v průměru kratší dobu.
Rozdílné bylo rovněž pracovní prostředí. Práce byla v tehdejším systému považována za povinnost a většina lidí měla stabilní zaměstnání po velkou část života. Dlouhé mezery bez placení pojistného, které dnes mohou vzniknout například při práci na některé dohody, podnikání s nízkými odvody nebo delší nezaměstnanosti, byly méně časté.
Důchodový systém navíc počítal s odlišným postavením mužů a žen. Nižší hranice pro ženy měla zohledňovat péči o děti a domácnost. Postupné prodlužování důchodového věku začalo až po pádu socialismu. Od roku 1996 se věková hranice zvyšovala a současně se začaly rozdíly mezi muži a ženami zmenšovat.
Dřívější pracovní kategorie byly na začátku 90. let zrušeny. Odpracované roky v nich však mohou některým lidem ovlivnit nárok na dřívější důchod ještě dnes. Jde především o zaměstnance, kteří v náročném povolání pracovali dostatečně dlouho před zrušením systému.
Dnes se hranice blíží 65 letům
V roce 2026 dosahují řádného důchodového věku muži a bezdětné ženy narození převážně v roce 1962. Jejich důchodový věk činí 64 let a šest měsíců. U žen, které vychovaly více dětí, může být hranice stále nižší. Například matky pěti a více dětí mohou v roce 2026 odcházet do penze i ve věku kolem 61 let.
Rozdíly mezi muži a ženami ale postupně mizí. U mladších ročníků už počet vychovaných dětí důchodový věk ovlivňovat nebude. Podle platných pravidel se bude hranice dále zvyšovat až na 67 let, kterých dosáhnou lidé narození po roce 1988. U ročníků 1974 až 1988 se přidává jeden měsíc za každý další rok narození.
Samotné dosažení důchodového věku pro odchod do penze nestačí. Pro běžný starobní důchod je zpravidla nutné získat alespoň 35 let důchodového pojištění. Kdo chce odejít do předčasné penze, musí mít nejméně 40 let pojištění a může skončit nejvýše tři roky před dosažením řádného důchodového věku. Penze se mu přitom až na výjimky trvale krátí.
