Vladimír Bezděk: Vrátit důchodový věk na 65 let je pro systém smrtící

Přední český ekonom a poradce prezidenta Vladimír Bezděk má za to, že snížit věk pro odchod do důchodu na 65 let by pro důchodový systém bylo smrtící. Proti jednomu z klíčových návrhů vlády Andreje Babiše se vymezil v rozhovoru pro České důchody. Řekl také, že předčasné odchody do důchodu pro lidi v náročných profesích by se měly řešit prostřednictvím příspěvku zaměstnavatele.

„Registruji zejména to, že chtějí vrátit zpátky důchodový věk na 65 let. To je podle mě pro stabilitu důchodového systému v dlouhém období smrtící,“ zhodnotil v rozhovoru Vladimír Bezděk slibované kroky vlády Andreje Babiše v rámci důchodových změn.

Vláda chce prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí vrátit věkovou hranici pro odchod do starobního důchodu na hranici 65 let, jak tomu bylo před změnami vlády Petra Fialy, která věkovou hranici posunula na 67 let.

V tomto věku by měly do důchodu odcházet ročníky 1988 a 1989. Stávající vláda ale argumentuje, že v 67 letech už jsou lidé unavení nebo mají podlomené zdraví.

Bezděk: Věk dožití se prodlužuje

Podle Bezděka je ale zapotřebí podívat se na takzvaná tvrdá data, konkrétně průměrnou dobu dožití.

„Vycházejme z dat a nejenom z nějakých případných individuálních emocí,“ řekl Bezděk a odkázal se na ročenku České správy sociálního zabezpečení, kterou úřad vydává od roku 2000.

„Během těchto 25 let se permanentně zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu. Zároveň ČSSZ z generace důchodců, kteří v jednotlivém kalendářním roce zemřou, počítá, jak dlouho ti lidé byli v důchodu. A tenhle ukazatel se v čase neustále zvyšuje. Navzdory tomu, že paralelně se zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu,“ dodal.

Ze statistik ČSSZ skutečně vyplývá, že zatímco v roce 2000 strávili lidé v důchodu v průměru 20 let, na konci roku 2024 už to bylo 24,7 roku.

Jinými slovy, průměrná doba dožití roste rychleji, než se zvyšuje důchodový věk. „To je jediný důsledek téhle matematiky,“ podotkl Bezděk.

Sporná data o životě ve zdraví

Podle něj je liché argumentovat naproti tomu statistikou o dožití ve zdraví, neboť ta není založená na tvrdých datech, ale opírá se spíše o pocitové hodnocení respondentů. „Když se podíváte detailně na otázky, ze kterých se pak tento ukazatel počítá, tak je tam například otázka typu, jestli jste za posledních šest měsíců měl nějaký zdravotní problém. Přičemž už ale nikdo nespecifikuje, co je to zdravotní problém,“ vysvětlil.

V konečném důsledku je podle něj pro důchodový systém nedůležité, zda důchodovu dávku pobírá zcela zdravý člověk, nebo nemocný člověk. „Když se na to budu dívat z hlediska udržitelnosti důchodového systému, tak to, v jakém zdraví ten důchodce dožívá – nechám-li stranou tu interpretační mlhu kolem subjektivnosti ukazatele – je málo podstatný ukazatel, protože prostě stejně vyplácíte důchod.“

Dokud tedy poroste doba, kterou lidé stráví v penzi, měla by podle něj úměrně tomu „rozumným tempem“ růst i hranice pro odchod do důchodu. „Termínem rozumné tempo myslím to, aby věková hranice sice rostla, ale o něco méně, než roste naděje dožití,“ doplnil.

Náročné profese má zaplatit zaměstnavatel

Vláda chce vedle snižování věkové hranice pro odchod do důchodu umožnit také pracovníkům v některých náročných profesích dřívější odchod do starobního důchodu. Parametry této změny zatím nejsou jasné, teprve se budou specifikovat konkrétní profese i to, jakým způsobem by se jejich dřívější penze kompenzovaly.

„Obecně bych byl velmi opatrný, protože má-li se tato solidarita odehrávat ve státním důchodovém systému, tak je to v jeho rámci nový prvek solidarity,“ upozornil Bezděk. Upřesnil, že aktuálně je v důchodovém systému již prvek solidarity mezi vysokovýdělečnými osobami a nízkovýdělečnými, dále také mezi muži a ženami.

„Máme x solidarit, ale zatím jsme neměli v důchodovém systému solidaritu mezi jednotlivými profesemi,“ poznamenal s tím, že zvýhodnění určité množiny profesí bez zavedení nějaké penalizace by bylo nespravedlivé. Uznává sice, že u lidí v řadě profesí se může tato práce negativně podepsat na jejich zdraví, ale neměl by to kompenzovat stát, potažmo ostatní účastníci v důchodovém systému.

„Náklady této záležitosti by měl nést zaměstnavatel,“ uvedl s tím, že by se kompenzace v takovém případě měla odehrávat skrz příspěvek zaměstnavatele v individuálním penzijním spoření.

„To je to místo, kde se to má odehrát, protože z té práce benefituje zaměstnavatel, a má-li ta práce nějaké sekundární dodatečné náklady, projevující se třeba na zdravotním stavu zaměstnanců, tak ty náklady má nést zaměstnavatel, ne stát, respektive celá společnost,“ doporučil Vladimír Bezděk.