Do důchodu se chodilo už v 55 letech. Za socialismu měly vybrané profese výraznou výhodu
Důchodová reforma posunula věk odchodu do důchodu až na 67 let. Mnozí lidé v předdůchodovém věku proto vzpomínají na dobu, kdy se do penze běžně odcházelo už v 60 letech. Ani za minulého režimu ale neplatila stejná pravidla pro všechny. Některé profese mohly do důchodu odejít o několik let dříve. Které to byly?
Sledovat v Google Zprávách
Není bez zajímavosti se podívat na to, jak odcházely do starobní penze jednotlivé profese a jak se počítal důchod v socialistické éře naší republiky.
Nárok i výše důchodu se odvíjely zejména od pracovní kategorie, získané doby zaměstnání a výše výdělku.
Podmínky odchodu do důchodu i výpočtu penze upravovaly v různých obdobích socialistického Československa zákony o sociálním zabezpečení. Nejvýznamnější byly zákony č. 55/1956 Sb., č. 101/1964 Sb. a č. 121/1975 Sb.
Horníci a letci už v 55 letech
Do I. pracovní kategorie patřila zaměstnání mimořádně nebezpečná nebo fyzicky náročná, při nichž hrozilo vyšší riziko poškození zdraví.
Lidé zařazení do této kategorie mohli při splnění zákonných podmínek odejít do starobního důchodu dříve než ostatní zaměstnanci. Často měli také výhodnější podmínky pro výpočet důchodu.
Do I. pracovní kategorie patřili například:
- pracovníci v hornictví a hlubinných dolech,
- členové leteckých posádek,
- kesonáři a potápěči,
- hutníci a pracovníci v těžkých chemických provozech,
- pracovníci přicházející do styku s radioaktivními surovinami.
Pro běžného zaměstnance tehdy zpravidla platilo, že nárok na starobní důchod vznikal po získání potřebné doby zaměstnání a dosažení věku 60 let (u mužů). Zaměstnanci zařazení do I. pracovní kategorie však mohli při splnění zákonných podmínek odejít do důchodu už v 55 letech. U některých zvlášť náročných hornických profesí platila ještě výhodnější pravidla.
Výše starobního důchodu se odvíjela od průměrného měsíčního výdělku a délky zaměstnání. Zaměstnanci zařazení do I. pracovní kategorie měli oproti ostatním zpravidla výhodnější podmínky nejen pro odchod do důchodu, ale i při výpočtu penze.
Základní výměra jejich starobního důchodu činila podle zákona o sociálním zabezpečení platného v té době 60 % průměrného měsíčního výdělku. Od 21. roku zaměstnání se za každý další rok práce v I. pracovní kategorii přičítala 2 % průměrného měsíčního výdělku.
Některé náročné profese odcházely v 58 letech
Do II. pracovní kategorie patřila zaměstnání vykonávaná ve zvlášť obtížných pracovních podmínkách.
Zařazeni do ní byli například slévači, svářeči, valcíři, pracovníci v koksovnách nebo při výrobě skla a keramiky, ale také některé profese ve stavebnictví, dopravě či těžkém průmyslu. Patřili sem rovněž pracovníci rentgenových oddělení, radiologičtí asistenti nebo zaměstnanci pracující s radioaktivními látkami.
Některé profese zařazené do I. pracovní kategorie umožňovaly odchod do důchodu v 58 letech. U zaměstnání ve II. pracovní kategorii spočívalo hlavní zvýhodnění ve výpočtu důchodu.
Zároveň měli nárok na vyšší základní výměru důchodu, která podle tehdejší právní úpravy činila 55 % průměrné měsíční mzdy. Od 21. roku zaměstnání se za každý další rok práce ve II. pracovní kategorii přičítalo 1,5 % průměrného měsíčního výdělku..
Do III. pracovní kategorie spadala všechna ostatní zaměstnání, která nebyla zařazena do I. ani II. pracovní kategorie. Její zaměstnanci odcházeli do starobního důchodu za standardních podmínek platných v dané době.
Podle tehdejší právní úpravy činila základní výměra starobního důchodu 50 % průměrného měsíčního výdělku. V případě delší doby zaměstnání se dále zvyšovala.
Důchod na polovině průměrné mzdy
Průměrná výše starobního důchodu byla na konci 80. let minulého století asi 1 600 Kčs a odpovídala polovině tehdejší průměrné mzdy. Systém byl nastaven spíše rovnostářsky než zásluhově a rozdíly mezi důchody nebyly příliš vysoké.
Pro lepší představu, jak s takovým starobním důchodem lidé mohli vyžít, je určitě vhodné uvést ceny základních potravin. Před Sametovou revolucí stál litr mléka 2 Kčs, čtvrtka másla 10 Kčs, rohlík 30 haléřů, 1 vejce 1 Kčs, chléb 3 Kčs. Bydlení a energie byly tehdy výrazně dotované.
