Docentka Martina Zvěřová: Deprese bez deprese existuje. U seniorů ji může maskovat bolest i nespavost

Deprese jsou častým duševním onemocněním vyššího věku. Hlavními spouštěči bývají bolesti způsobené jinými nemocemi, narušení soběstačnosti, existenční problémy, ztráta blízké osoby nebo nevhodná kombinace léčiv. Starší lidé, zejména muži, o svých emocích většinou neradi mluví, mají sklon depresi popírat nebo zlehčovat. Proto přicházejí k psychiatrovi často až po několika měsících a celé řadě zbytečných vyšetření. Jak poznáte, že jde o depresi, popsala v rozhovoru pro České důchody docentka MUDr. Martina Zvěřová, Ph.D., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Je deprese časté onemocnění ve vyšším věku?

Deprese se ve stáří vyskytuje častěji než ve středním věku. V literatuře bývá nejčastěji v této věkové kategorii uváděna až 12procentní prevalence plně vyjádřené depresivní poruchy. Pokud jsou započítány depresivní stavy i s neúplně vyjádřenou symptomatikou, dostáváme se na hodnoty až 25 procent. Ještě mnohem častěji se podle výsledků studií objevuje deprese u seniorů žijících ve zdravotnických a sociálních zařízeních, jako jsou domovy důchodců nebo léčebny dlouhodobě nemocných, procento postižených depresí se pohybuje mezi 30 až 50 procenty (v závislosti na metodice šetření).

Na druhou stranu má zdravý senior spíše menší riziko vzniku deprese než mladší jedinec, což se vysvětluje nejčastěji již nabytými životními zkušenostmi a určitým nadhledem při řešení obtížných životních situací.

Depresivní poruchy patří kromě poruch paměti k nejčastějším duševním onemocněním vyššího věku. Depresivní poruchy ve vyšším věku patří vedle demencí a jejich komplikací také k nejčastějším diagnózám vyžadujícím nutnost psychiatrické intervence. Současně jde i o častý důvod hospitalizace na psychiatrickém lůžku.

S narůstajícím procentem seniorů v naší populaci se bude kontakt lékařů všech oborů s depresivními staršími nemocnými stávat častějším. S ohledem na zvyšující se počet seniorů přibývá i depresivních poruch u této populace.

Jednou z příčin deprese je chronický stres

Jaké jsou příčiny vzniku deprese u seniorů?

Etiologie tohoto závažného interdisciplinárního onemocnění bývá často komplikovaná. Při vzniku deprese ve vyšším věku hrají důležitou roli jednak biologické faktory a psychosociální stres, menší roli hrají genetické faktory.

Příčiny vzniku depresí u seniorů jsou různé. Jednou z hlavních příčin je chronický stres. Na jeho zvyšování mají vliv především akutní a chronická tělesná onemocnění a bolesti, finanční a sociální problémy, nepříznivá bytová situace a jiné.

Spouštěčem onemocnění bývají také negativní životní události, především ztráta partnera, odchod do důchodu, ztráta socioekonomického statutu, ztráta přátel, což vede nezřídka k osamělosti, izolaci a ztrátě potřebné sociální podpory a prostoru k udržování důležitých sociálních dovedností. Velmi deprimující je pak narušení mobility a soběstačnosti.

Mezi nejčastější diagnózy poruch nálady, přetrvávající z mladšího věku, patří periodická depresivní porucha, depresivní fáze bipolární poruchy, případně deprese provázející jiná duševní onemocnění. Nově se u starších pacientů objevují depresivní syndromy provázející organické postižení centrálního nervového systému, včetně demencí. I u pacientů starších 65 let se však setkáváme s depresivními poruchami, které nevznikají na organickém podkladě a které se v tomto věku vyskytnou poprvé.

Může deprese vzniknout také jako nežádoucí důsledek léčby nebo některých léků?

Ano, je potřeba myslet i na možnost vyvolání deprese iatrogenně, nejčastěji nevhodnou kombinací léčiv, s možností plné manifestace včetně suicidálních pokusů! Po vysazení depresogenní medikace příznaky spontánně mizí. Mezi tato farmaka patří některá antihypertenziva (betablokátory, thiazidy, reserpin), digoxin, kortikoidy, antiparkinsonika (L-DOPA, amantadin), nesteroidní antiflogistika (indometacin), analgetika (kodein, opioidy), řada cytostatik a některá psychofarmaka (benzodiazepiny, některá antipsychotika I. generace).

Jaké jsou rizikové faktory pro rozvoj deprese v seniorním věku?

Mezi rizikové faktory pro rozvoj deprese ve stáří patří věk nad 60 let, ženské pohlaví, bolest, přítomnost tělesného onemocnění nebo jeho chronicita, neuroendokrinní změny, abúzus alkoholu a návykových léků, sociální izolace, existenční problémy, ztráta blízké osoby, pozitivní psychiatrická anamnéza, porucha osobnosti, organické změny CNS či postupné zhoršování senzorických funkcí.

Ve starším věku dochází nejen k vzestupu rizikových faktorů, ale deprese obecně také trvá déle než u mladých jedinců, má tendenci k chronifikaci. S postupujícím věkem přibývá obvykle i počet negativních životních událostí a životních ztrát.

Jak lidé poznají, že onemocněli depresí?

Mezi kritéria depresivní fáze řadíme stabilně depresivní náladu, která je přítomná po většinu dne a trvá alespoň 2 týdny, dále ztrátu zájmů a potěšení z aktivit jinak běžných, ztrátu sebedůvěry a sebeúcty, zvýšenou unavitelnost a pokles energie. Typická je i změna psychomotorické aktivity (nejčastěji její zpomalení), prožívání pocitů bezdůvodné viny nebo výčitek, poruchy spánku, opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu, snížená schopnost koncentrace, nechutenství, či naopak přejídání se.

Mezi další doprovodné příznaky patří anxieta nebo apatie, pocity marnosti, zbytečnosti, někdy naopak bývá přítomna zvýšená iritabilita, vnitřní napětí a neklid. Pro diagnostiku těžké deprese s psychotickou hloubkou je podstatná přítomnost mikromanických myšlenkových obsahů (nihilistické bludy, zdůrazňování vlastní neschopnosti a sebeobviňování se), případně depresivní stupor.

Deprese ve stáří bývá často atypická

Liší se příznaky deprese u starších lidí nějak od příznaků u lidí v mladším věku?

Diagnostika a léčba deprese ve vyšším věku není pokaždé snadná a přesná, jelikož symptomatika bývá často odlišná od „učebnicové“ deprese mladšího věku. Deprese ve stáří bývá často neúplně či atypicky vyjádřená.

Na rozdíl od mladého pacienta, starší lidé (zejména muži) o svých emocích většinou neradi mluví, „nechtějí zbytečně zatěžovat lékaře“. Mají spíše sklon depresi popírat, zlehčovat či racionalizovat („nemám dobrou náladu, protože mě tak bolí klouby“).

Hovoří se o takzvané „depresi bez deprese“. Nemocný se spíše upíná na tělesné příznaky jako je nevolnost, bolest, pálení nebo křeče, nebo uvádí příznaky z takzvaného somatického syndromu depresivních poruch (ztráta energie, nespavost, nechutenství, hubnutí a další). Tyto obtíže bývají dlouhodobé, nedaří se je řádně objektivizovat a jsou často provázené nevysvětlitelným zhoršováním celkového stavu.

Takový pacient pak přichází k psychiatrovi až po několikaměsíčním trvání poruchy, většinou po celé řadě zbytečných a potíže nevysvětlujících vyšetření a neúspěšné léčbě tělesných obtíží. Někdy také bývá přiveden rodinou kvůli svému změněnému chování, podrážděnosti, nezájmu o okolní dění, zanedbávání vlastních potřeb, včetně potřeb nutritivních a hygienických, případně pro podezření na demenci.

Mají deprese spojitost i s jinými nemocemi?

Depresivní poruchy nezřídka doprovázejí celou řadu dalších chorob, jejichž průběh komplikují nebo urychlují. V řadě případů se podílejí na jejich etiopatogenezi, a představují pro ně i významný rizikový faktor.

Ve výčtu etiologických a rizikových faktorů depresivních poruch figurují jednak vlivy biologické a psychosociální, jednak některá tělesná a neurodegenerativní onemocnění, která jsou s výskytem depresí často spojena. Mezi onemocnění dávaná do souvislosti s vyšším výskytem deprese se řadí zejména cerebrovaskulární a kardiovaskulární onemocnění (depresivita u 47 % pacientů po centrální mozkové příhodě, u 45 % pacientů po infarktu myokardu), metabolické poruchy (depresivita u 50 % pacientů s hypotyreózou, u 8 až 28 % s diabetem mellitu, u malnutrice a hypovitaminóz), onkologická onemocnění (nejvyšší u karcinomu pankreatu, až 50 %) a neurodegenerativní a smyslová onemocnění (depresivita u 39 % pacientů s Parkinsonovou nemocí, až u 58 % pacientů s roztroušenou sklerózou).

Většinou platí, že chronické a závažné tělesné onemocnění je pro rozvoj deprese vyšším rizikem než náhle vzniklé onemocnění. Závažnost depresivních poruch ve stáří tkví i ve velmi vysokém riziku sebevražedného jednání.

Léčbu deprese a vliv nemoci na život lidí popsala docentka MUDr. Martina Zvěřová, Ph.D., v druhé části rozhovoru, která vyjde příští týden.