Martin Maxa promluvil o důchodu: Prodával obrazy za statisíce, ale penze mu stačí tak na cigarety

Martin Maxa dlouho patřil k výrazným tvářím české hudební scény. Prosadil se jako zpěvák, malíř i podnikatel. V posledních letech ale čím dál víc řeší stáří, péči a peníze, které mu jednou mají zajistit klidnější život.

Do širšího povědomí se dostal na začátku tisíciletí. Lidé si ho spojili hlavně s kytarou, hlubším hlasem a písní „C’est la vie“. Hudba ale nebyla jeho první výraznou profesí. Ještě dřív než v populární hudbě se prosadil jako malíř.

Nejdřív obrazy, potom velký hudební úspěch

Martin Maxa, vlastním jménem Ivan Varga, se narodil v Mostě. Vystudoval Fakultu tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy a krátce pracoval jako učitel tělocviku. Hudbě se věnoval dlouhodobě, ale výrazný zlom přišel až kolem čtyřicítky.

Na začátku tisíciletí rychle zaujal české publikum. V anketě Zlatý slavík získal v roce 2000 ocenění Skokan roku. O rok později skončil třetí v kategorii Zpěvák roku.

Hudební kariéru opřel o vlastní písně a výrazný autorský rukopis. Na pódiích vystupoval jako zpěvák s civilním projevem a kytarou, bez přehnané pózy. Malování pro něj ale dlouho znamenalo stejně důležitou část života. Obrazy ho proslavily ještě před hudbou. Největší úspěchy s nimi měl hlavně v Německu.

Za obrazy dostával vysoké částky

V rozhovoru pro Super.cz se Maxa vrátil k době, kdy mu malování vydělávalo velké peníze. Redakce připomněla, že už za minulého režimu prodával v Německu hyperrealistické portréty zhruba za 35 tisíc marek. Později se částky pohybovaly ještě výš. Jeho obrazy začínaly v přepočtu na 120 tisících korunách. Zakázkové portréty měly začínat na 150 tisících korunách.

Vydělané peníze si tehdy neschovával na stáří. Hodně cestoval a peníze mu umožnily život, který si v té době chtěl dopřát. V rozhovoru otevřeně říká, že dnes o penězích přemýšlí jinak.

Malování časem ustoupilo hudbě a dalším povinnostem. Dnes ho víc baví zpívání. Čas mu bere také penzion v Roudnici nad Labem, který provozuje.

Důchod pobírá dva roky

Martin Maxa je už dva roky starobním důchodcem. Výši své penze v rozhovoru neupřesnil. O částce ale mluvil otevřeně a s nadsázkou. „Stačí mi to tak na cigarety,“ řekl zpěvák pro Super.cz. Když mu peníze dorazí na účet, bere to podle svých slov spíš jako příjemný bonus.

Maxa dál vystupuje, věnuje se penzionu a pracuje na tom, aby měl do budoucna vlastní zázemí. V rozhovoru mluvil o tom, že už začal více počítat.

„Už jsem ve věku, kdy musím umět počítat, protože už se blíží i ty kritické roky. Vytvářím kolem sebe prostředí, které samo generuje hodnoty. Žiju sám a chci, až budu úplně starý, být natolik bohatý, abych kolem sebe mohl mít třeba dvě opravdu pečlivé ošetřovatelky,“ uvedl.

Do jeho pohledu na stáří vstupuje rodinná zkušenost. Maxa v rozhovoru popsal, že jeho maminka trpí těžkým Alzheimerem a žije ve specializovaném domově. Péče v takovém stavu už podle něj vyžaduje celodenní dohled.

Tato zkušenost ho přivedla k úvahám o vlastním stáří. Neřeší jen to, kolik mu chodí z důchodu. Přemýšlí i o tom, kde bude žít, kdo se o něj postará a jaké prostředky k tomu bude mít.

Zůstává aktivní a mluví otevřeně

Maxa letos v březnu oslavil pětašedesáté narozeniny. Současná etapa jeho života má několik částí. Vystupuje, stará se o penzion, sleduje zdraví své rodiny a přemýšlí o vlastním zajištění. Důchod přitom bere spíš jako jednu z menších položek, ne jako hlavní oporu.

Z jeho slov pro Super.cz je znát především změna pohledu. Dřív peníze rychle přicházely a odcházely. Teď víc řeší, co mu jednou umožní klid, péči a soběstačnost. O důchodu mluví s nadsázkou, ale zároveň bez iluze, že by mu samotná penze stačila na všechno, co může stáří přinést.