Po smrti životního partnera bývá právě tohle největší oporou. Často má čtyři nohy

Když člověku odejde životní partner, zažívá jednu z největších psychických bolestí. Domov najednou ochromí ticho a dny ztratí dosavadní smysl. Ve chvíli, kdy slova útěchy od blízkých nestačí, může přijít nečekaná pomoc od čtyřnohého společníka.

Jednou z nejtěžších životních ran je ztráta milované osoby, se kterou člověk sdílel mnoho společných let. Znamená to najednou se vyrovnat s tím, že už nikdy nebude společná budoucnost ani rituály či hmatatelná blízkost partnera.

Toto období je naplněno hlubokým pocitem osamění, jenž může mít přímý dopad na zdraví pozůstalého. Ne nadarmo se říká, že někomu žalem puklo srdce. Ano, i k takovým situacím může docházet. Je to o to horší, pokud byl zemřelý partner jedinou blízkou osobou.

Paralyzující ticho je nesnesitelné

Senioři často popisují, jak se u nich doma po smrti partnera či partnerky usadilo ubíjející ticho a v bytě vlezlo do všech koutů. Místo kroků blízkého a jeho hlasu je slyšet velké nic. I když se jim dostává psychické pomoci od nejbližších, zpravidla již dospělých dětí, nestačí to k překlenutí velké psychické bolesti.

Není možné se divit. I když se děti snaží ovdovělou maminku nebo tatínka rozveselit a ze smutku probrat, nemohou s nimi trávit celé dny, protože mají své povinnosti. A přátelé se často stáhnou, protože nevědí, jak s pozůstalým mluvit, a raději se mu vyhýbají.

Intenzivní pocit osamělosti, prázdnoty a ztráty smyslu života, jenž pozůstalého zcela pohltí, může pomoci odstranit domácí mazlíček. Ostatně zooterapií jako terapeutickou metodou se zabývají mnohé psychologické a sociologické výzkumy, jež poukazují na to, že přítomnost živého tvora zpravidla vyvolává u člověka pocit bezpečí a klidu. I proto se zooterapie využívá například v nemocnicích nebo v zařízeních pro péči o seniory.

Zooterapie v praxi

Domácí mazlíček, a je jedno, je-li to pes, kočka, morče nebo křeček, vyžaduje pozornost každý den. Není možné si říct, dneska Alíkovi najíst nedám. Zvíře je důvodem pro to, aby ráno člověk vstal z postele a o svého zvířecího kamaráda se postaral.

Právě tato nutnost starání se mění zaměření pozůstalého ze svého žalu ze ztráty blízké osoby na péči o druhého. Najednou je zřejmé, že je tu někdo další, pro koho je pozůstalý velmi důležitý.

Se zvířetem je možné hovořit. Sice vám moc rozumět nebude, ale většinou si vás vyslechne, nebo minimálně se tak bude tvářit. Formulování vlastních myšlenek a pocitů navíc pomáhá se zpracováním prožitého traumatu ze ztráty blízké osoby. Zvíře kromě toho nehodnotí, nekritizuje a ani se neptá, jak se cítíte, což v procesu truchlení sehrává také podstatnou roli. Jen tiše s vámi sdílí prostor a čas. A to je pro zraněnou psychiku blahodárné.

Zvíře vám nebude vyčítat, když zůstanete celý den v posteli, za předpokladu, že o něho bude postaráno. Pes se dokonce připojí k vám, pokud mu to dovolíte, a v peřinách si budete lebedit oba dva. Pro navázání nových sociálních kontaktů je ideální venčení psa. Nezřídka totiž narazíte na lidi stejného zaměření – na pejskaře, s nimiž je možné komunikovat.

Které zvíře je nejlepší

Každý domácí mazlíček má něco do sebe. Nejčastěji se v českých domácnostech setkáte se psy, kočkami a hlodavci, případně exotickým ptactvem:

• Pes potřebuje pravidelné procházky za jakéhokoliv počasí. Vhodný je proto pro toho, komu nevadí několikrát za den ven.
• Také kočka umí nabídnout klidnou blízkost. Když se s ní naladíte na stejnou notu a kočka začne příst, přispívá to k pocitu pohody a bezpečí.
• Morče je velmi komunikativní. Nejlépe je mu ve společnosti druhého morčete, ale s člověkem také dokáže navázat vztah. Morčata vydávají různé zvuky – pískání, brumlání, kterými dávají najevo své pocity. Výhodou je, že se nemusejí venčit a vystačí si s větší klecí.
• Ptáci jsou zábavnými společníky, kteří také dokážou zpříjemnit společné chvíle. Na rozdíl od takové kočky jsou hlučnější. To ale nemusí být nutně na obtíž.

Má péče o domácího mazlíčka limity?

Ano, má. Pozůstalý senior může být po zdravotní stránce na tom tak, že je rád, když se postará sám o sebe. Péče o zvíře by ho tedy vyčerpávala. Domácí mazlíček také není vhodný pro toho, kdo zvířata nemá rád. I ona potřebují mít k sobě člověka, který o ně bude pečovat s láskou.

Limity se vyskytují i v souvislosti s finanční stránkou chovu domácích mazlíčků. Pes nebo kočka bude náročnější než morče či křeček.