V 87 letech ji připravili o domov. Kdo byla žena, jejíž osud rozpoutal protesty po celém Španělsku
Do madridské ulice Alcalde Sainz de Baranda přišla jako sedmnáctiletá. O sedmdesát let později odtud Maríu del Carmen Abascalovou odvezla sanitka. Ještě v září se bránila vystěhování z bytu, ve kterém vyrostla a zestárla. Ve středu 7. října zemřela v nemocnici. Bylo jí 87 let. Její kauza vyvolala protesty po celém Španělsku.
Sledovat v Google Zprávách
Maricarmen se do čtvrti Retiro nastěhovala s rodiči a bratrem v roce 1956. Otec obchodoval s mléčným dobytkem. Vzpomínala na dobu, kdy okolí domu tvořily zahrady a malé obchody. Sousedé se znali a v noci na domy dohlíželi hlídači. Jeden z nich pomáhal rodině v roce 1960, když její otec nedaleko domu zemřel.
Maricarmen bylo tehdy 21 let. Starost o domácnost zůstala na ní, bratr v té době studoval. V roce 2003 zemřel i on. Matku pohřbila o dva roky později. Sama pak zůstala v bytě, kde prožila téměř celý život.
Nechtěla, aby za ni rozhodovali druzí
Děti neměla. Vídala se ale s neteří a bratrancem Vicentem, kterého brala skoro jako bratra. Byt o rozloze 92 metrů čtverečních byl plný vzpomínek. Na policích stál porcelán a figurky z cest, na stěnách visely obrázky krajin a rodinné fotografie. Některá křesla pamatovala padesátá léta. Stěny byly lososové. Tam kdysi hrávali karty.
Do domova seniorů jít nechtěla. „Mám dost sil na to, abych žila sama. Své věci si zvládnu obstarat,“ říkala. Chodila k lékaři, kterého léta znala, a nakupovala ve svém řeznictví. Postupně ale potřebovala domácí pomoc, tísňovou péči i terapii.
Ještě na konci loňského roku vycházela z domu po svých. Na jaře už používala chodítko, v červnu dorazila na protest na vozíku. Měla uznané zdravotní postižení ve výši 50 procent. Hubla, slábla a obtížně jedla kvůli problémům se zubní protézou. Sama zdravotní potíže spojovala také s dlouhým soudním sporem.
V tomto ohledu je potřeba uvést, že nájemní smlouvu podepsal její otec. Po jeho smrti přešla na matku a v roce 2005 na Maricarmen. Dům změnil v roce 2018 majitele, později byt získala společnost Urbagestión. Seniorka neměla peníze na jeho koupi. Firma napadla platnost staré smlouvy a soud nakonec rozhodl v její prospěch.
Za byt platila přibližně 500 eur měsíčně, tedy asi 12 tisíc korun. Nový vlastník však požadoval až 2 650 eur, což odpovídá více než 63 tisícům korun. Později jí nabídl snížení nájemného na 1 650 eur měsíčně. Ani tuto částku si však nemohla dovolit. Její důchod činil přibližně 1 350 eur, tedy asi 32 tisíc korun.
Z bytu jen několik věcí
Vystěhování se třikrát podařilo odložit. Čtvrtý pokus 23. září už skončil vystěhováním. Před domem protestovali sousedé a aktivisté. Vicente stihl vzít oblečení, léky, hygienické potřeby a několik fotografií. Nábytek, porcelán a další osobní věci zůstaly uvnitř.
Maricarmen měla dočasně bydlet u bratrance v Segovii. V jeho bytě menším než 58 metrů čtverečních už ale žili čtyři lidé. Pro Maricarmen by uvolnili postel, Vicente se ženou měli spát na pohovce.
K tomu nakonec nedošlo. Z nemocnice Gregorio Marañón, kam se dostala kvůli vyčerpání, ji už nepropustili. Její právnička mezitím vyjednala dohodu o návratu. Nový nájem měl být podobný tomu původnímu a smlouva měla platit osm let. Seniorka však zemřela dřív, než ji mohla podepsat. Přesná příčina smrti nebyla oznámena.
Ještě z nemocnice povzbuzovala lidi, kteří proti vystěhovávání protestovali. V Madridu začali tábořit na náměstí Puerta del Sol a demonstrace se rozšířily do dalších měst. Vláda přijala dva návrhy na ochranu nájemníků, parlament je však odmítl. Premiér Pedro Sánchez poté vyhlásil předčasné volby na 29. listopadu.
