Práce před důchodem může zlomit zdraví: Tělo varuje dřív, než člověk skončí

Věk odchodu do starobního důchodu se zvyšuje, šedesátníci ještě běžně docházejí do zaměstnání a penze se každým rokem vzdaluje. S pozdějším odchodem do důchodu ale souvisí také zhoršování fyzického i psychického stavu pracujících. Někteří se tím dokonce dostávají na hranici svých zdravotních možností. Jakým způsobem dává tělo znát, že je toho na něj už moc?

Věk odchodu do důchodu se postupně zvyšuje a v budoucnu má v Česku směřovat k hranici kolem 65 let podle ročníku narození. Z hlediska stárnutí populace se to jeví jako logický krok k udržení funkčnosti průběžného státního důchodového systému. Navíc se prodlužuje průměrný věk dožití, jenž byl v roce 2025 podle Českého statistického úřadu 83,19 let u žen a 77,49 let u mužů.

Délka života ve zdraví podle statistik naznačuje, že zdravotní potíže se u části populace objevují už před dosažením důchodového věku. Mezi nejčastější patří cukrovka, srdeční choroby, nemoci pohybového aparátu a demence.

Znamená to, že se lidé v průměru tři až čtyři roky před dosažením důchodového věku potýkají s chronickými neduhy, které jim zhoršují kvalitu života. Mnozí pak raději volí odchod do předčasného důchodu i za cenu trvale nižší penze, která je s tím spojena.

Tělo před kolapsem varuje

Organismus běžně vysílá signály, jimiž dává najevo, když je toho na něj už moc. Málokdy selže bez varování. Zprvu jen tak nenápadně upozorňuje chronickou únavou, která nezmizí ani po volnu o víkendu. Mohou se objevit po ránu ztuhlé klouby a přicházejí i poruchy spánku. Nejeden člověk na to reaguje zvýšeným množstvím černé kávy či léků proti bolesti.

Jenže pokud své tělo dostatečně neposlouchá, mohou se přidružit zažívací potíže, jimiž organismus reaguje na trvalý stres. Je to například žaludeční neuróza nebo pálení žáhy. Někomu začne šumět v uších, takzvaný tinitus, jinému kolísá krevní tlak nebo trpí častými infekcemi kvůli oslabené obranyschopnosti.

Přetíženost těla se ale může projevit i podrážděností, horší pamětí a neschopností se i ve svém volnu zcela odpojit od povinností v práci, nad kterými člověk neustále přemítá.

Když i tato varování ignoruje, tělo mohou postihnout náhlé kolapsy, ataky panické úzkosti, bolestí zad, nespavost. V důsledku tohoto přichází dlouhodobá pracovní neschopnost, možná následovaná invalidním důchodem, nebo odchodem do předčasného důchodu.

Jak chronický stres ničí organismus

Zatímco pozitivní stres (zvaný eustres) má evoluční význam k vyburcování těla k lepším výkonům, negativní stres (distres) vede k poklesu výkonu.

Během stresu se z organismu vyplavují stresové hormony, adrenalin a kortizol. Zpočátku se člověk může cítit nabuzený a pracuje se mu lépe. Jenže trvá-li stres neúměrně dlouho, přichází fáze vyčerpání, která představuje velkou únavu, vyhoření, depresi, úzkosti a sníženou schopnost zvládat i menší stresovou zátěž.

Chronický stres má na svědomí zvýšený krevní tlak, ucpávání tepen a změny na mozku, jež způsobují deprese, úzkosti a nejrůznější závislosti. Snižuje obranyschopnost organismu a přispívá také k obezitě. Buď tím, že člověk stres zajídá jídlem, nebo proto, že se méně pohybuje a hůře spí. Má tedy přímý vliv na vznik civilizačních chorob, jejichž důsledky bývají závažné až smrtelné. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) patří mezi hlavní příčiny úmrtí ve světě.

Ne každý odchází do důchodu proto, že chce

Data více než 140 000 Evropanů starších 50 let byla použita pro výzkum, jenž ukázal, jak zdravotní problémy zvyšují pravděpodobnost předčasného odchodu z pracovního trhu. Významným faktorem tu není nemoc samotná, ale často subjektivní pocit konkrétního člověka, který své zdraví hodnotí jako špatné.

Mezi nejohroženější skupiny lidí patří podle studie pracovníci v manuálních profesích, ve směnném provozu, v hlučném a extrémním prostředí, v profesích s dlouhodobým stresem a ti, co pečují o blízké osoby. Věkem podmíněný úbytek zdraví postihuje hlavně fyzické a smyslové schopnosti. Dochází ke ztrátě svalové síly, kapacity plic, ke změnám sluchu a zraku.

U dělnických profesí převažuje opotřebení pohybového aparátu, jako je artróza, bolest v zádech, syndrom karpální tunelu. Lidé v kancelářích nejvíce trpí chronickým stresem, digitální přetížeností a syndromem vyhoření. Starší pracovníci si navíc stěžují na to, že nestačí moderním technologiím, což zvyšuje jejich úzkostnost.

Výzkumy také ukazují, že špatné pracovní podmínky negativně ovlivňují pracovní výsledky zaměstnanců, a to bez ohledu na věk. Výrazně zatěžující je práce vysokou rychlostí s přesnými termíny. U takových povolání lidé častěji přemýšlejí o tom, že v nich nebudou po dosažení 60 let pokračovat, protože po šedesátce ztrácí organismus schopnost rychlé regenerace.