Děti se učí ohleduplnosti k seniorům už od útlého věku. Ve speciálním kurzu si pečovatelství zkouší i žáci základních škol
Co vlastně dělá pečovatelka, když přijde za seniorem domů? Proč někdy člověk potřebuje pomoc s oblékáním, pohybem nebo hygienou? A jak se chovat k někomu, kdo už není tak soběstačný jako dřív? Právě na tyto otázky odpovídá dětem a mladým lidem projekt Pečovatelem od útlého věku, který vytvořila Charitní pečovatelská služba Chomutov. Nezůstává přitom jen u povídání, žáci si mohou některé jednoduché pečovatelské činnosti sami vyzkoušet.
Sledovat v Google Zprávách
Projekt je určený pro děti z mateřských, základních i středních škol, ale také pro seniory a širokou veřejnost. Workshopy se konají přímo ve školách, v klubech seniorů nebo při komunitních akcích. Podle Charity jde o v rámci České republiky ojedinělý projekt.
Děti si vyzkoušejí, co obnáší péče
Součástí workshopu je praktická část. Děti se seznamují s tím, jaké potřeby může mít člověk, který už se bez pomoci druhých neobejde a poznávají také různé kompenzační pomůcky.
Na výcvikové figuríně Toník si mohou přiměřeně svému věku vyzkoušet například základní manipulaci, polohování nebo prevenci proleženin. Na některých školách si žáci zkoušeli také pomoc při pohybu a oblékání.
Nejde ale jen o to, aby si děti odnesly představu o práci pečovatelky. Program otevírá také téma toho, jak se staršími lidmi jednat a co pro ně může znamenat ztráta soběstačnosti. Charita chce tímto způsobem podporovat vzájemné porozumění mezi generacemi a odbourávat předsudky spojené se stářím nebo závislostí na pomoci druhých.
Pomůcky už nejsou jen něco z nemocnice
Pro děti může být překvapivé už samotné setkání s pomůckami, které senioři používají každý den. Na workshopu se dozvědí, k čemu slouží a proč mohou člověku výrazně usnadnit běžné činnosti.
Právě praktická zkušenost může změnit pohled na situaci, která by jim jinak připadala cizí. Žáci například zjistí, že člověk s omezenou pohyblivostí nemusí potřebovat pomoc se vším. Někdy mu stačí vhodná pomůcka nebo drobná asistence, díky níž zvládne část činnosti sám.
Na Základní škole Most děti během workshopu například hádaly, k čemu jednotlivé kompenzační pomůcky slouží, a následně si vyzkoušely jednoduché pečovatelské úkony. Pedagogové následně popisovali, že díky programu děti lépe vnímají potřeby svých prarodičů i dalších starších lidí ve svém okolí.
Projekt už oslovil tisíce dětí
Z původního nápadu se postupně stal projekt s poměrně velkým dosahem. Podle Chomutovského zpravodaje se do programu od jeho vzniku zapojilo více než 3 200 dětí a studentů z mateřských, základních a středních škol v Chomutově, Jirkově, Kadani, Mostě a Klášterci nad Ohří.
Pro školy je přitom workshop poskytován zdarma. Charita ho nabízí nejen školským zařízením, ale také klubům seniorů a dalším institucím v celém Ústeckém kraji.
Děti se učí i to, že pomoc není samozřejmost
Za projektem není jen snaha představit dětem jednu konkrétní profesi. Důležitou součástí je také téma lidské důstojnosti, úcty ke stáří a ochoty pomoci člověku, který se ocitl v obtížné situaci.
„Každé povolání je důležité. Paní pečovatelky nás seznámily s náročnou prací, kterou věnují nemocným lidem. Nikdy nevíme, jestli a kdy budeme takovou pomoc potřebovat,“ uvedla Základní škola Most po absolvování workshopu.
Projekt navíc může nenápadně ukázat i něco dalšího. Děti se při něm poprvé setkávají s prací pečovatelů a sociálních pracovníků v době, kdy ještě vůbec neuvažují o svém budoucím povolání. Charita proto počítá také s tím, že program může u mladých lidí vzbudit zájem o sociální služby.
Ocenění za inovaci
Letos získal projekt také výrazné ocenění. V červnu 2026 zvítězila Charitní pečovatelská služba Chomutov s projektem Pečovatelem od útlého věku v kategorii Péče v sociálních službách v rámci Ceny inovace v sociálních službách, kterou pořádá Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.
Odbornou porotu zaujal právě praktický a mezigenerační charakter programu. Děti se díky němu nedívají na péči o seniory pouze jako na něco, co se děje v nemocnicích nebo domovech pro seniory. Mohou si sami osahat některé pomůcky, zjistit, s čím se člověk se sníženou soběstačností potýká, a pochopit, proč někdy potřebuje pomoc druhého člověka. Po absolvování workshopu navíc účastníci dostávají osvědčení.
Právě v tom je možná největší hodnota celého projektu. Dítě, které jednou pochopí, proč se jeho babička pohybuje pomaleji nebo proč dědeček potřebuje při některých činnostech pomoc, se na stáří nemusí dívat jako na něco obtěžujícího. Může ho vnímat jako přirozenou součást života, se kterou je možné zacházet s respektem.
Zdroje: DCHLTM, 11. ZŠ Most
