Seniorům nestačí říct, kam mají kliknout. Potřebují pochopit, jak internet funguje, říká Hana Čepová
Ještě před několika lety bylo při digitálním vzdělávání seniorů potřeba vysvětlovat i to, jak funguje počítačová myš. Dnes starší lidé běžně používají chytré telefony, internetové bankovnictví i další online služby. Podle Hany Čepové, spoluzakladatelky organizace Právě teď, se ale ukazuje jiný problém: technologie sice dokážou ovládat, často však nerozumějí principům jejich fungování.
Sledovat v Google Zprávách
Právě to pak seniorům může komplikovat rozpoznávání podvodných stránek, bezpečnost při práci s hesly nebo rozhodování, čemu na internetu věřit. V rozhovoru pro České důchody Hana Čepová vysvětluje, proč samotné návody nestačí, proč někdy není nejlepší učit seniory v rámci rodiny a kde podle ní stát v digitálním vzdělávání stále výrazně zaostává.
Spoluzaložila jste organizaci Právě teď, čemu konkrétně se věnujete?
Jsme obecně prospěšná společnost, která funguje primárně v Praze. Věnujeme se aktivizaci seniorů pomocí vzdělávání, pohybových aktivit a budování podporující komunity.
Naše programy jsou postavené právě na těchto třech pilířích. Pořádáme aktivity v oblasti digitálního vzdělávání, trénování paměti, ale také například zdravotní přednášky nebo setkání se zajímavými lidmi. Děláme také hodně pohybových aktivit, skoro celoročně venku, takže senioři s námi chodí na výlety a hýbou se.
Pro mě je ale možná nejdůležitější částí právě komunita, přestože je zároveň nejméně viditelná.
Zastavme se u digitálních dovedností seniorů. Co vás v praxi překvapuje a o čem se podle vás málo mluví?
Senioři už dnes dokážou s technologiemi poměrně dobře pracovat, ale často nerozumějí principu jejich fungování.
Je přitom vidět obrovský posun. Digitálnímu vzdělávání se věnujeme asi dvanáct let. Když jsme začínali, vysvětlovali jsme seniorům: Tohle je myš, ta vás nekousne. To už samozřejmě dnes neděláme. Lidé, kteří přicházejí do důchodového věku, jsou digitálně mnohem zdatnější. To ale neznamená, že některé problémy nezůstávají. Co senioři například vůbec nechápou, je doména.
Při přednáškách jim dávám takový kvíz. Ptám se, jestli vědí, jakou doménu má jejich banka, nějaké ministerstvo, vláda nebo jejich telefonní operátor. Používám například obrázek falešného bankovnictví, který na první pohled vypadá opravdu jako bankovní aplikace. Rozdíl je právě v adrese. Snažíme se názorně ukazovat, podle čeho mohou poznat, že něco není v pořádku, ale konkrétně toto je pro řadu seniorů skutečně těžko pochopitelné.
To je přitom jedna z častých rad při ochraně před internetovými podvody: zkontrolujte si doménu. Měly by to více řešit také rodiny? Třeba si s rodiči sednout a ukázat jim, jak vypadají správné adresy služeb, které používají?
Určitě. Upřímně ale bývá velký rozdíl, jestli se seniorem mluví rodinný příslušník, nebo někdo, kdo se specializuje na vzdělávání seniorů. Když je mezi lidmi rodinný vztah, jsou tam emoce a máme tam také různé věci z dětství. Pokud starší člověk něco nechápe, většinou nemáme nervy na to, abychom mu to vysvětlovali donekonečna.
Proto je někdy lepší požádat organizaci, která se na vzdělávání seniorů specializuje. My nebo kdokoliv jiný, kdo se tomu věnuje, s nimi umíme v tomto ohledu pracovat lépe. Známe jejich argumenty a víme, jak na ně reagovat. Máme trpělivost, víme, že musíme mluvit nahlas a pomalu a že některé věci musíme pětkrát zopakovat. Jsme na to trénovaní.
Co je to nejdůležitější, co by se senioři měli v oblasti digitálních technologií naučit?
Nestačí jim ukázat, kam kliknout, je potřeba vysvětlovat principy. Teprve pokud alespoň částečně pochopí základy, začnou být k technologiím obezřetnější.
Když například vzděláváme v oblasti umělé inteligence, snažíme se vysvětlovat, že to není nějaká entita, která si sama od sebe něco vymyslí, ale že nám dá statisticky nejvhodnější odpověď. Stejně tak vysvětlujeme, jakým způsobem se lidem zobrazují příspěvky na sociálních sítích.
Podobné je to s registracemi na internetu. Pro někoho je těžké pochopit například to, že když při registraci na nějaké webové stránce uvede svoji e-mailovou adresu, neznamená to, že má použít stejné heslo jako k e-mailu. Pro nás mohou být podobné věci samozřejmé, pro někoho nejsou.
Pokud ale člověk nechápe, jak technologie fungují, nemůžeme po něm chtít, aby správně rozpoznával, na co má a nemá klikat nebo čemu má věřit.
Existuje podle vás nějaká další oblast digitálního vzdělávání, která je stále zanedbaná?
Podceňuje se v podstatě všechno. Ale podle mě, a netýká se to jen seniorů, stát strašně zaspal se vzděláváním ohledně Portálu občana a datových schránek.
Přitom přihlásit se do Portálu občana nebo používat datovou schránku je opravdu triviální. Přesto má spousta lidí, a zdaleka to nejsou jen senioři, pocit, že je datová schránka přinejmenším sežere. Tak to není. Funguje úplně jednoduše, podobně jako e-mail, který dnes používáme všichni.
Není někdy pro seniory na internetu problémem i přehlcení? Člověk například otevře stránku a najednou po něm chce souhlas s cookies, registraci nebo založení účtu…
Ano, na to se senioři často ptají. Snažíme se jim vysvětlovat, co jednotlivá rozhodnutí znamenají a jaké mají důsledky.
Nemůžeme každému vysvětlit úplně všechno, ale když na něco přijde řeč, snažíme se popsat základní princip. Třeba u cookies, že na jedné straně mohou pomáhat tomu, jak stránka funguje, ale zároveň se pomocí nich sbírají určitá data. Důležité je odstranit pocit, že každé kliknutí je nějaké obrovské a nevratné rozhodnutí.
S digitálními dovednostmi seniorů se často spojují také internetové podvody. Jsou podle vás starší lidé skutečně výrazně ohroženější?
Když se podíváte na statistiky Policie České republiky, není to jen otázka seniorů. Podvodům podléhají všechny věkové kategorie.
Jde o to, že vás podvodník zastihne ve chvíli, kdy jste nepozorní nebo ve stresu a něco přehlédnete. Všichni chceme mít všechno rychle vyřízené, a tak něco odklikneme. Podobné věci se stávají všem, i nám, kteří tuto tematiku školíme.
