Ombudsmanka Eva Kostolanská: Lidé si stěžují, že jim důchod vyměřili špatně a měl být vyšší
Novou veřejnou ochránkyní práv se v červnu stala právnička Eva Kostolanská, která již předtím v Kanceláři ombudsmana pět let působila. V rozhovoru pro České důchody přiblížila, v jakých případech se na veřejného ochránce starší osoby nejčastěji obrací, co momentálně patří mezi největší problémy ohledně důchodců a čemu se bude jako nová ombudsmanka zejména věnovat.
Sledovat v Google Zprávách
Paní ombudsmanko, jak zatím probíhá přebírání úřadu?
Zvolena Poslaneckou sněmovnou jsem byla 5. června. 18. června jsem skládala slib do rukou pana předsedy dolní komory Tomia Okamury, a přebírala jsem úřad.
Zákonem je dáno veřejnému ochránci práv, že po zvolení rozdělí nový ombudsman agendy mezi sebe a zástupce. Proto jsme minulý týden (rozhovor probíhal 2. července – pozn. red.) s panem zástupcem, panem doktorem (Vítem Alexanderem) Schormem, rozdělovali agendy a podepsali příslušnou dohodu.
Komu připadlo co?
Pan doktor Schorm si coby lidskoprávní odborník ponechává oblasti detence, tedy kontrolu zařízení a ústavů, kde jsou lidé omezeni na svobodě, dále oblast diskriminace, tedy aby byl dodržován diskriminační zákon, a v neposlední řadě ochranu práv osob se zdravotním postižením. Pokud jde o oblast podnětů na nezákonnou činnost státní správy, tak si ponechá oblast soudů, což znamená například otázky znalců, obětí trestných činů a tak podobně.
Rozdělovali jsme si ještě úkoly Národní lidskoprávní instituce, která vznikla loni. Lidským právům se věnujeme všichni tři, tedy dětský ombudsman, já i pan doktor Schorm jako zástupce. I tam jsme se už dohodli na tématech, která budeme prodiskutovávat.
Nejen jako Národní lidskoprávní instituce jsme už za minulého ombudsmana vyzvali lidi, aby nám navrhli témata, která bychom měli řešit. Dorazilo jich přes 800. Přidali jsme témata, která známe ze své praxe. Kolegové vše zapracovali do souvisejících celků, širších témat, ze kterých jsme minulý týden vybírali své budoucí priority. Dohodli jsme se na tématech duševního zdraví, včetně digitální závislosti, tématu dostupnosti bydlení a péče o ohrožené děti.
Dále ale pracujeme na podnětech, které chodí, a 14. července už se kolegové zúčastní veřejného slyšení v Senátu na téma přesunu lidskoprávních agend na jednotlivá ministerstva, následovat bude veřejné slyšení v Senátu 30. července ohledně protidrogové politiky.
Zatím je to takový rozjezd, ale dost rychlý.
Lidé řeší nízké důchody i věkovou diskriminaci
Na úřadu veřejného ochránce práv působíte už několikátým rokem. Jak často se dle vaší zkušenosti na ombudsmana obrací senioři?
Seniory řešíme průřezově všemi agendami. Nejčastěji se jedná o podněty na sociální dávky a důchody seniorů. Mimochodem, teď se v OSN připravuje úmluva o právech starších osob, podle které začínáme razit místo pojmu „senior“ pojem „starší osoba“. Tam také velmi participujeme na přípravě této úmluvy a na tom, jakým způsobem bude transformována v rámci České republiky.
Nejvíce podnětů tedy dostáváme v oblasti důchodů, sociálních dávek, ale také například zdravotní péče, nedostatečnosti zdravotní péče, nedostatku lékařů, praktiků, zubařů, ale také sociálních zařízení, tedy nedostatku domovů pro seniory.
Řešíme také oblast diskriminace, se kterou se velmi často setkáváme, neboť jsme orgán pro rovné zacházení, pracujeme s antidiskriminačním zákonem a velmi často se setkáváme s diskriminací kvůli věku.
Často je to ve vztahu k zaměstnání. Například jsme řešili otázku, kdy banka odmítla s klientkou uzavřít životní pojištění, protože měla vysoký věk. Zažili jsme také, že bylo odmítnuto cestovní pojištění s tím, že dotyčná osoba měla vysoký věk.
Kdy a jak by se měl člověk obrátit s podobnými problémy na ombudsmana?
Když cítí bezpráví, na našich internetových stránkách se dočte, jakým způsobem se může ozvat, ať už je to senior nebo kdokoli, kdo se cítí dotčen činností veřejné správy. Jde o běžné cesty, jako je osobní návštěva, telefonát, dopis, email nebo online formulář. Ale i v případě té zmíněné diskriminace, tam už to není nutně vázáno na konkrétní správní úřady.
Pokud se ale bude cítit například starší osoba nebo už nabývající důchodce, že má nedostatečně stanovený důchod, tak posíláme podněty k prověření Českou správou sociálního zabezpečení.
Ozývají se vám senioři často právě kvůli nedostatečnému důchodu? A stává se, že se po prověření skutečně ukáže, že byl výpočet nedostatečný?
Ano. Podstatná je ale jedna věc: ozvat se mohou, ale ombudsman nemůže ČSSZ nařídit, jak má postupovat, nemůže zrušit její rozhodnutí. Má ale možnost se na základě podnětu podívat, jakým způsobem byl starobní důchod vypočten a poslat zprávu na ČSSZ s tím, že jí doporučuje nebo navrhuje nápravu. Zrovna dnes jsem podepisovala asi tři takové zprávy na ČSSZ.
Řešíte často i zamítnutí starobního důchodu?
Určitě. Lidé si stěžují na zamítnutí, ale většinou si stěžují z důvodu, že důchod jim byl vyměřen v nesprávné výši, že měl být vyšší, že tam nebyly například započteny některé doby. Teď jsme třeba řešili případ, kdy paní pracovala v jednom zemědělském družstvu a nějaká doba jí do výpočtu nebyla promítnuta, tak podobné případy řešíme.
Jak pomáhá ombudsman v případech diskriminace?
Řešili jsme třeba paní, která pracovala jako administrativní pracovnice na vysoké škole, a protože se měly snižovat stavy, tak jí bylo sděleno, že odejde, protože je tam nejstarší. Dokonce jí nějak dokládali, že už má nárok na důchod, takže s ní byl ukončený pracovní poměr.
V takovýchto případech, kdy se kdokoli cítí z důvodu věku diskriminován, může přímo napsat na ombudsmana a ten jim poradí buď, jakým způsobem začít spolupracovat třeba s mediátorem či advokátem pro bono, nebo jim řekne, na který příslušný orgán se obrátit.
Kvůli superdávce už se lidé ozývají
Zmínila jste také záležitost se sociálními službami. Z případů, se kterými se na vás lidé obrací, jak byste hodnotila stávající situaci? Je dostatek míst? Jsou ta zařízení vyhovující?
Sám víte, že i v rámci toho, co se obecně píše, tak sociální služby jako takové jsou nedostatečné. Máme řadu neregistrovaných sociálních zařízení, která de facto vznikají i proto, že není dostatek míst, která by byly registrovány, kam správně chodí podpora, ale taky kontroly z Ministerstva práce a sociálních věcí.
Například minulý týden upozorňoval i pan zástupce na tři neregistrovaná zařízení, kde je stav zcela nevyhovující. Ale pokud senior sám není schopen samostatného života a jeho blízcí nemají možnost se o něj starat, tak jej často umístí do takovýchto zařízení, protože není dostatek registrovaných zařízení pro seniory, nebo o možnostech pomoci nevědí.
Bohužel ten stav je špatný. Budovat je třeba zejména kapacity služeb, které lidem umožní zůstat doma – například pečovatelských služeb, osobní asistence nebo odlehčovacích služeb. Podle úmluvy o právech lidí s postižením mají lidé právo žít v co nejméně omezujícím prostředí, takže domovy seniorů by podle toho měly přijít na řadu, až když už senior není schopen se o sebe postarat sám ani s podporou terénních služeb.
Pokud jde o bydlení, začala fungovat superdávka, která podle dostupných dat spoustě lidí negativně ovlivní podporu na bydlení. Neobáváte se, že vás teď zavalí dotazy lidí, kteří právě o tyto peníze přijdou?
Některé dotazy na superdávku už chodí. Od 1. července se začne tato nová superdávka vyplácet lidem, kteří už dříve pobírali příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě, na živobytí. Ale už se i připravuje novela ze strany ministerstva práce a sociálních věcí, kde by například nově měla být zhodnocena otázka nákladů na bydlení podle okresů, tak aby parametry byly spravedlivější.
Sledujeme otázku výživného, které se započítává, kdy dříve to bylo skutečně hrazené výživné, dnes je tam výživné, které je buď na základě nějaké dohody rodičů anebo rozhodnutí soudu, ale které se do té částky započítá bez ohledu na to, zda je skutečně hrazeno, či ne. Shledáváme x takových momentů, kde asi bude nutná revize.
Řešili jsme také problém, který se týká nejen starších lidí, a to, že žádost o superdávku bylo možné podat jenom elektronicky. To už ombudsman řešil, když jsme upozorňovali, že ne všichni ji takto dokáží podat, takže dnes tak mohou učinit i osobně na úřadě.
Na to směřovala má další otázka – jak je to s problematikou takzvaného digitálního vyloučení?
Digitální vyloučení znamená, že lidé nemají přístup k novým technologiím, neumí je využívat nebo je neznají.
Týká se to nejenom osob starších, ale i těch mladších. Konkrétně jsme teď řešili otázku samostatně výdělečné osoby, tedy podnikatelky, která neměla dostatek peněz na software, na základě kterého by mohla podat daňové přiznání, které OSVČ musí podávat digitálně. Tak jsme umožnili, aby jim s podáním pomohli zaměstnanci finančního úřadu. Něco podobného jsme řešili i ohledně zmíněné superdávky. Zároveň se snažíme ve spolupráci s kraji pořádat kurzy pro lidi, kteří nejsou v oblasti nových technologií zdatní.
Budeme se snažit, aby lidem nebo skupinám lidí, například osobám se zdravotním postižením, byla zachována možnost komunikace s úřady v listinné podobě.
Do úřadu jste nastupovala se slovy, že za každým podnětem je lidský příběh. Chtěl bych se zeptat, zda za tu dobu, co jste pracovala v Kanceláři veřejného ochránce práv, byl nějaký příběh, který vám vyloženě utkvěl v paměti a na základě kterého jste se třeba i více ponořila do určité problematiky.
Ano, za každým podnětem je příběh a někdy je to příběh lidí, kteří si nedokáží sami nějakým způsobem pomoci. Těch příběhů je mnoho, ale vzpomínám si třeba na jeden, který se týkal slovenského pendlera, jenž bydlel na Slovensku a pracoval v České republice.
Doma měl postiženého chlapce, přičemž v rámci našich právních předpisů může dostat daňové zvýhodnění, pokud u nás podává daňové přiznání. Jenomže pokud jde o průkazy ZTP a ZTP/P, nejsou v rámci EU harmonizovány, kvůli čemuž finanční správa odmítala takto uznat slovenský průkaz postižení. Nakonec jsme ale dosáhli toho, že jsme se s ministerstvem financí dohodli, že v určitých případech se budou slovenské ZTP brát, jako by byly poskytnuté tady, a tím pádem by i těmto lidem bylo poskytováno daňové zvýhodnění.
Vzpomínám si také na exekuci vedenou na nezletilou, kdy ji exekuce postihla na základě vydaných výměrů na daň z nemovitosti, které ale ta holčička nemusela platit, protože sice nabyla nemovitosti děděním, ale předtím už zůstavitel tyto nemovitosti nevlastnil.
Těch případů je mnoho. Třeba včera jsem si telefonovala s dětským ombudsmanem ze Slovenska o záležitosti, která se tady dlouhodobě řešila. Jde o to, že lidem, kteří bydlí v České republice a jsou zdravotně postižení, mají špatnou sociální situaci, tak se jim od 1. července poskytuje příspěvek na péči. I když mají slovenský důchod, žili na Slovensku, pracovali, odváděli tam sociální a zdravotní pojištění. Jsou to totiž například senioři, kteří žijí u svých rodin v České republice.
U paní Schillerové se známostmi nepochodím
Také jste se dříve zmínila, že se chcete jako ombudsmanka soustředit i na řešení systémových změn. Jsou nějaké v oblasti důchodů?
Tam je toho více, protože nyní vstupují i změny, které byly přijaty minulou vládou za pana premiéra Fialy. Je to například otázka výchovného, tedy fixního výchovného na první dvě děti a pěti set korun, které by se neměly valorizovat. Určitě tam bude více případů, kde bychom chtěli být činní.
Mělo by se tedy podle vás nové nastavení výchovného nějakým způsobem změnit?
To už se nyní částečně děje. Lidem odcházejícím do důchodu od roku 2027 se období péče o dítě zhodnotí tak, jako by po tuto dobu pobírali průměrnou mzdu. To se týká výchovy prvního a druhého dítěte. U třetího dítěte se bude dál přiznávat výchovné.
Obdobně bude hodnocena doba péče o závislou osobu ve stupních III a IV. To by mělo pomoci ke zvýšení důchodu lidem, kteří dlouhodobě poskytovali neformální péči v domácím prostředí svým blízkým. O tuto změnu v minulosti ombudsman dlouhodobě usiloval, proto ji vítáme.
Není tajemstvím, že máte blízko k ministryni financí, paní Aleně Schillerové. Budete legislativní změny, které dopadají na zranitelné skupiny, diskutovat nějakým způsobem s ní? Může nějak při prosazování změn pomoci, že se historicky znáte?
Historicky se známe, to je pravda. Známe se od roku 1996, kdy jsme se setkaly na Finančním úřadě v Brně. Ale naše spolupráce byla vždy profesní, a když jsem v červnu 2020 odešla z finanční správy, tak jsme spolu měly v podstatě jenom jeden rozhovor, nic víc.
Samozřejmě k ní budu mít dotazy, které se budou týkat například odškodňování poškozených osob, respektive obětí trestných činů. To je taky předmět činnosti veřejného ochránce práv. Ale co se týká důchodů nebo superdávky, tak ty budu diskutovat hlavně s panem ministrem Alešem Juchelkou a jeho spolupracovníky.
Ministerstvo financí přijde na řadu až tehdy, pokud skutečně půjde o finance. Ale když bude paní ministryně, jak se říká, sedět na státní kase, tak tam stejně žádné známosti nepomohou. Určitě nepřidá více peněz, dejme tomu na ty oběti, jen kvůli tomu, že se dlouhodobě známe, to určitě ne.
Máte už domluvená nějaká jednání právě s členy vlády?
Domlouvám se s vládní zmocněnkyní pro lidská práva, chtěla bych také jednání s paní doktorkou Ditou Protopopovou, tedy ohledně duševního zdraví a protidrogové politiky. A jsem samozřejmě připravena, tak jak se to vždy dělá, když je zvolena nová vláda, nebo nastoupí nový ombudsman, že píšeme takzvané bilanční dopisy jednotlivým ministrům. V nich se nastíní nejdůležitější témata, která řešíme, včetně systémových, a požádáme o sjednání schůzky a navážeme spolupráci v těchto oblastech. Tyto dopisy by měly odejít někdy začátkem srpna, případně do konce prázdnin.
Kdybyste v těchto dopisech měla vypíchnout nejpalčivější potíž, pokud jde o problematiku starších osob, co by to bylo a co byste doporučila jak státu, tak i samotným důchodcům v rámci této oblasti?
Ta oblast je v rámci lidí v důchodovém věku opravdu velmi široká. Byla by to diskutovaná problematika digitálního vývoje. Je tam ale i otázka sociálního zapojení, to znamená, že stát se stará o ochranu, například v době covidu, ale na druhou stranu bychom zase těm starším osobám mohli třeba doporučit iniciovat svůj společenský život, aby nezůstávali sedět sami doma.
Velmi například vítám iniciativu univerzit třetího věku a různých kroužků. Já sama už léta docházím mezi seniorky u zapsaného spolku Klas – Spokojený senior, který je úžasný, pořádá jazykové kurzy, různé pletení, malování, vycházky. Zkrátka i tuto oblast u seniorů podchytit.
Dále bychom rádi v rámci Národní lidskoprávní instituce vypíchli právě důležitost činnosti se staršími lidmi, kteří mají právo na svůj nezávislý život.
A samozřejmě, pokud by byli nespokojení například s důchody, ať se určitě ozvou, doptají se na možnosti.
