Za socialismu bylo broušené sklo symbolem luxusu, dnes končí v krabicích. Jeden detail může rozhodnout, že má dnes cenu desítek tisíc
Ještě před několika desítkami let patřila broušená váza, mísa nebo sada skleniček k věcem, které se doma nevytahovaly každý den. Stály za sklem v obývací stěně, čekaly na návštěvu a často se darovaly ke svatbě. V sedmdesátých a osmdesátých letech představovalo broušené sklo také známku dobře vybavené domácnosti. Dnes stejná výbava při vyklízení bytů mnohdy končí v krabicích, v bazaru nebo ve sklepě.
Sledovat v Google Zprávách
To ale ještě neznamená, že je bezcenná. Současný trh ukazuje hlavně jedno. Samotné stáří ani množství brusu vysokou cenu nezaručují. Rozhoduje, kdo předmět navrhl nebo vyrobil, zda lze určit konkrétní kolekci, z jakého období pochází a v jakém je stavu. Velkou roli může hrát i nenápadný detail, kterého si při prvním pohledu vůbec nevšimnete.
Nejdřív sklo otočte dnem vzhůru
První kontrola je jednoduchá. Vázu, mísu nebo sklenici je dobré opatrně otočit a prohlédnout její dno. Právě tam se může objevit leptaná či rytá značka výrobce. U některých kusů se dochovala také původní papírová etiketa. Obojí může výrazně usnadnit určení původu.
Přetrvávající vysoká hodnota je vidět na výrobcích karlovarské sklárny Moser. Ručně broušená sklenice na pivo se státním znakem ČSSR se v letošní aukci prodala za 2 300 korun. Aukční síň u ní uváděla nejen výrobce a dataci 1965 až 1985, ale také leptanou značku Moser na dně a původní zlatou etiketu. Sklenice na vodu ze stejného období se stejným typem značení našla kupce za 1 900 korun.
Právě tyto kusy zároveň připomínají, že kvalitní sklo nebylo jen dekorací v domácnosti. Sklenice se státním znakem se podle aukčního popisu používaly při státních recepcích, návštěvách a také jako dary pro diplomaty.
Značka ovšem není jedinou cestou k vyšší ceně. V jiné letošní aukci se objevila trojboká broušená váza připisovaná sklářskému výtvarníkovi Františku Zemkovi. Přestože nebyla značená, prodala se za 4 000 korun. Aukční dům ji spojil s tvorbou z 50. let a mstišovskou sklovinou. U podobných předmětů proto může být důležitější rozpoznatelný návrh, technika a doložitelné autorství než samotný podpis.
Pomoci mohou také původní krabice, etikety, doklady nebo informace o tom, odkud předmět pochází. U známějších návrhů lze tvar a dekor porovnat s aukčními katalogy. Naopak obecné označení „Bohemia“ nebo samotná skutečnost, že jde o křišťál, ještě neznamenají, že člověk doma objevil sběratelskou raritu.
Otluk může udělat velký rozdíl
Druhou věcí, kterou má smysl zkontrolovat, je stav. U sklenic jsou citlivá hlavně hrdla, okraje a patky, u váz také hrany a místa s hlubokým brusem. Prasklina, odštípnutý okraj nebo chybějící zátka u karafy mohou být pro kupujícího podstatné. Výhodou je naopak kompletní souprava a zachované původní balení.
Rozpětí cen je proto značné. Běžné broušené sklo se na internetových bazarech objevuje za stokoruny a část nabídek kupce vůbec nenajde. U dohledaného autora nebo známé sklárny může být situace úplně jiná. Broušená váza ze sklárny Loetz z let 1915 až 1920 se například v září prodala za 18 tisíc korun. Aukční katalog u ní přesně uváděl sklárnu, období, materiál i způsob dekorování.
Právě proto není dobré odhadovat hodnotu podle nejvyšší částky, kterou někdo požaduje v inzerátu. Nabídková cena totiž ještě neříká, že za ni někdo předmět skutečně koupí. Lepším vodítkem jsou ukončené aukce a prodeje s dohledatelným výsledkem.
Neznamená to, že každá těžká váza po prarodičích ukrývá tisíce korun. Velká část sériově vyráběného skla má dnes především užitnou nebo vzpomínkovou hodnotu. U zajímavějších kusů by však byla chyba nechat je v krabici jen proto, že se už nehodí do moderního interiéru.
