Polárkový dort skončil pod květináčem a Tatranky bývaly trojúhelníkové: Sladkosti, které si Češi pamatují dodnes
Pamatujete si ještě na sladké dobroty, které jste si jako děti kupovali třeba cestou ze školy? Kdo by si občas nevzpomněl na pamlsky, jejichž chuť se mu nesmazatelně vryla do paměti a které mu dodnes připomínají dětství? Ačkoliv mnohé z těchto legendárních pochoutek změnily recepturu nebo obměnily obal, navzdory značné konkurenci se těší oblibě dodnes. Pojďme si některé z nich připomenout.
Sledovat v Google Zprávách
Už v roce 1949 se na pultech objevila značka, kterou na českém trhu najdeme dodnes. Řeč je o legendární zmrzlině Polárce, která své jméno nedostala po nejjasnější hvězdě na obloze, ale po ledním medvědovi z pražské zoologické zahrady.
Zpočátku se v Laktosu Praha vyráběl mražený smetanový krém v papírovém obalu s obrázkem Eskymáka, později vznikl legendární polárkový dort ve tvaru čtverce v plastové krabičce. Mražený smetanový krém s linkami polotekutého kakaa se později prodával ve dvou variantách – smetanové a kakaové.
Často býval odměnou za dobré vysvědčení. Čtvercové umělohmotné krabičky se nevyhazovaly – sloužily ještě dlouho, například jako misky pod květináče nebo svačinové boxy. Firma Alimpex, která výrobu Polárky v roce 2018 obnovila, ji dodnes vyrábí s logem medvědice na obalu.
Míša a Pribináček
Z legendárních druhů zmrzlin a mražených krémů nelze opomenout dodnes populární nanuk Míša, vyrobený z tvarohu, smetany a cukru a politý čokoládovou polevou. Míša se začal vyrábět v roce 1962 v továrně Laktos a původně měl tvar kvádru a byl zabalený v pergamenovém papíře. Na přelomu 60. a 70. let získal podobu na dřívku, kterou známe dodnes. Ke klasickému tvarohovému Míšovi postupně přibyly i varianty s ovocem nebo bílou polevou.
Nejslavnějším smetanovým krémem v Československu byl bezesporu Pribináček. Tento „pramen zdraví z Posázaví“, jak se mu přezdívá, začal mlékárenský podnik Pribina vyrábět v roce 1954 a jeho cílem bylo přimět děti konzumovat více mléka.
Jeden čas se v Přibyslavi vyrábělo až 16 druhů – příchuť jim dodávaly různé džemy, ovocné zavařeniny a sirupy. Osmdesátigramové kelímky kryly voskované papírové zátky, které stačilo trochu prohnout a rázem vznikla jednoduchá lžička.
Cukrovinky a čokolády
Není snad nikdo, kdo by neznal čokoládovou tyčinku Kofila. Ikonickou sladkost s typickou kávovou náplní vyrábí značka Orion už od roku 1923. Nezaměnitelný žlutý obal s mouřenínem, který pije kávu, navrhl malíř a grafik Zdeněk Rykr, který se inspiroval svou zálibou v Orientu. Kromě tradiční Kofily se dnes vyrábějí i varianty s rozpustnou kávou nebo v bílé polevě.
Typickou anýzovou chuť mají bonbony, které jsou k mání už dlouhá desetiletí – Hašlerky. Desítky let se prodávají v obalu ve tvaru mašličky z voskovaného papíru. Pražský podnikatel František Lhotský začal z lékořicového prášku, silic a výtažků různých bylinek vyrábět bonbony určené na zmírnění chrapotu a kašle. Jméno dostaly podle známého písničkáře Karla Hašlera, kterému zachutnaly natolik, že souhlasil, aby nesly jeho jméno. Bonbony se dnes vyrábějí v závodě Sfinx v Holešově, který patří společnosti Nestlé.
Také mezi žvýkačkami najdeme výrobky, které jsou na trhu už pěknou řádku let. Pedro začala čokoládovna ve Velimi vyrábět v roce 1968. Růžový polštářek s ovocnou příchutí a typickými rýhami na povrchu byl zabalený v jasně červeném obalu s chlapcem v sombreru. Ačkoliv se jeho chuť rychle vyžvýkala, bubliny dokázala tato žvýkačka vykouzlit slušné.
V jednu dobu továrna vyráběla až 800 tun žvýkaček ročně, a pořád to nestačilo. Výroba žvýkaček byla dokonce pro továrnu lukrativnější než výroba čokolády. Pedro dnes není jen značkou žvýkaček, ale i želatinových bonbonů, lízátek a dalších cukrovinek.
Sušenky a oplatky
Legendární sušenky Esíčka ve tvaru „S“ se v národním podniku Lomnický průmysl sucharů a dětské výživy začaly vyrábět už v 60. letech minulého století. Toto trvanlivé jemné pečivo, které se peče z křehkého tukového těsta, se skvěle hodí k čaji nebo kávě.
Ačkoliv se postupem času receptura sušenek mírně upravila, stále se prodávají v mixu dvou příchutí – skořicové a kakaové. Zvláště oblíbená byla skořicová Esíčka, a tak Opavia později nabídla i jednodruhovou skořicovou edici. Dodnes se tyto sušenky, které se vyrábějí v lovosickém závodě společnosti Mondēlez International, řadí mezi nejoblíbenější na českém trhu.
Mezi legendární české sladkosti patří i Tatranky, jejichž výroba začala v Opavě v roce 1945. Původně měla ručně vyráběná oplatka tvar trojúhelníku, který připomínal vrcholky Tater. Protože však poptávka prudce rostla, z ruční výroby se přešlo na strojovou.
Tatranky se skládaly z šesti plátů promazaných krémem a z boku namočených do čokolády. Trojúhelníkový formát se ale špatně balil, a tak se posléze přešlo na praktičtější obdélník, který se také snáze poléval čokoládou. Šest křupavých vrstev se postupem času snížilo na tři a původně lískooříškové Tatranky později doplnily také čokoládové a arašídové varianty.
