První půlka roku ukázala, jak rychle se Česko mění. Úbytek obyvatel už nezachránila ani migrace
Česko bude za několik desítek let vypadat jinak než dnes. Lidí v důchodovém věku přibude, mladších ročníků bude méně a na jednoho seniora připadne menší počet pracujících. V tomto ohledu je potřeba si uvědomit, že změna už začala a v dalších letech ji urychlí odchod silných ročníků narozených v sedmdesátých letech do penze.
Sledovat v Google Zprávách
Podle zprávy Národní rozpočtové rady bude počet starobních důchodců růst navzdory postupnému zvyšování důchodového věku. Vrcholu má dosáhnout kolem roku 2061.
V Česku by tehdy měly žít přibližně tři miliony starobních důchodců. Tedy asi o 26,5 procenta více než dnes. Právě kolem roku 2061 má podle stejné projekce vrcholit také schodek důchodového systému. Dosahovat má přibližně 1,5 procenta HDP ročně.
Už současná čísla ukazují, kam se věková skladba obyvatel posouvá. Na konci roku 2025 žilo v Česku 2,27 milionu lidí ve věku 65 let a více. Tvořili 20,8 procenta obyvatel. Podle údajů Českého statistického úřadu by kolem poloviny století mohl jejich podíl vzrůst dokonce na 29 procent.
Silné ročníky zestárnou, a to poměrně rychle
Pro důchodový systém je rozhodující také to, kolik bude lidí, kteří pracují a odvádějí pojistné. Právě tady se má poměr během příštích desetiletí zhoršovat. Po roce 2030 začnou ve větším počtu odcházet do důchodu lidé narození v době populačně silných sedmdesátých let. Na pracovní trh proti nim nastoupí početně slabší ročníky.
Do toho rychle klesá počet narozených dětí. V roce 2025 se v Česku narodilo 77,6 tisíce dětí. Nejméně od začátku souvislého statistického zjišťování. Úhrnná plodnost spadla na 1,28 dítěte na ženu.
Pokles pokračoval i letos. Za první polovinu roku 2026 se narodilo 36,5 tisíce dětí, meziročně o pět procent méně. Zemřelých bylo za stejné období o 21,1 tisíce více než narozených. Zahraniční migrace tento rozdíl tentokrát nedokázala vyrovnat a počet obyvatel během pololetí klesl o 12,2 tisíce.
Nízká porodnost s odstupem desítek let znamená méně lidí na pracovním trhu, méně plátců daní a pojistného. Zároveň větší tlak na důchody, zdravotnictví a dlouhodobou péči.
Za deset generací by zůstal jen zlomek
V této souvislosti je třeba navíc zmínit, že číslo 1,28 dítěte na ženu je hluboko pod hranicí, která je potřeba k prostému nahrazování generací. Eurostat ji u vyspělých zemí uvádí kolem 2,1 dítěte na ženu, pokud se nepočítá migrace. Kdyby se česká plodnost dlouhodobě vůbec nezměnila a zároveň by do země nikdo nepřicházel, každá další generace by byla výrazně menší.
Jednoduchý matematický přepočet ukazuje, že při poměru 1,28 ku 2,1 by po deseti generacích zůstalo méně než jedno procento velikosti původní generace. Takový výpočet ukazuje, kam by vedlo několik století beze změny dnešní mimořádně nízké plodnosti, bez migrace a bez jiných vlivů.
S takovým vývojem nepočítá ani základní scénář Národní rozpočtové rady. Ten předpokládá, že se plodnost během deseti let zvýší z dnešních 1,28 na 1,5 dítěte na ženu.
Rada však počítá i s horší variantou. V ní zůstane plodnost do roku 2045 na současné úrovni a pak by klesala až na 1,25. Počet obyvatel by v takovém případě do roku 2075 klesl přibližně na 9,4 milionu.
