Pojistku domácnosti poctivě platili řadu let. Při nehodě přesto dopláceli miliony
Pojištění domácnosti patří ke smlouvám, které lidé často uzavřou jednou a pak je roky neřeší. Platba pravidelně odchází, pojistka tedy působí jako jistota. Jenže po dvaceti letech může chránit úplně jinou domácnost, než ve které člověk skutečně žije.
Sledovat v Google Zprávách
Za dvě desetiletí se obvykle změní téměř všechno. Přibude dražší elektronika, nový nábytek, spotřebiče, kola nebo další vybavení. Část věcí se vymění za podstatně dražší a do ceny domácnosti se promítne také růst cen. Smlouva uzavřená třeba na vybavení za 400 tisíc korun proto může být dnes hluboko pod skutečnou hodnotou majetku.
Právě tady vzniká podpojištění. Pokud je pojistná částka nižší než skutečná pojistná hodnota, může se to projevit i na výši plnění. Web Pojistný obzor, vydávaný Českou asociací pojišťoven, letos v srpnu připomněl, že podle zákonné úpravy se při podpojištění plnění krátí v poměru pojistné částky k pojistné hodnotě, pokud smlouva nestanoví jinak.
Častou chybou je navíc záměna pojištění domácnosti a nemovitosti. První chrání především vybavení, druhé samotnou stavbu či bytovou jednotku. U vlastníka proto mohou dávat smysl obě pojistky, zatímco nájemník by se neměl spoléhat na to, že pojištění sjednané majitelem automaticky kryje také jeho vlastní věci.
Nestačí jen pravidelně platit
Jednoduchý příklad ukazuje, proč může být stará smlouva problém. Domácnost má dnes vybavení za milion korun, pojistka však stále počítá s částkou 600 tisíc. Při větší škodě pak nemusí rozhodovat jen její skutečná výše, nýbrž také poměr mezi sjednanou částkou a hodnotou domácnosti.
Hodnotu majetku přitom nezvyšují jen velké rekonstrukce. Stačí postupné nákupy, kterých si člověk skoro nevšimne. Dvě televize, počítače, telefony, nový gauč, kvalitnější postele, dražší kuchyňské vybavení nebo sportovní potřeby dokážou proti době sjednání smlouvy udělat rozdíl ve stovkách tisíc korun.
Finanční poradce Radek Šejvl v srpnu Českému rozhlasu doporučil pojistné smlouvy přibližně jednou za tři roky zkontrolovat a přepočítat. „Je potřeba to nějakým způsobem občas srovnat, protože ceny těch nemovitostí poměrně radikálně rostou,“ uvedl. Pomoci může indexace, která pojistnou částku automaticky navyšuje. Ani ta však nemusí zachytit všechny změny, například výrazné dovybavení domácnosti.
Pozor na limity i rozsah krytí
Celková pojistná částka navíc není jediná hodnota, kterou má smysl otevřít. Starší smlouva může mít nízké dílčí limity nebo už neodpovídat tomu, co člověk skutečně potřebuje chránit. Pozornost si zaslouží například věci uložené ve sklepě či garáži, dražší elektronika, kola, cennosti nebo zvláštní podmínky zabezpečení. Problém může být i u vedlejších prostor.
Sklep, garáž nebo další stavba mohou mít vlastní pravidla a limity, takže ani zde není bezpečné spoléhat na to, že jsou automaticky kryté.
Stejně důležité je projít samotný rozsah rizik. Rozdíl může být v tom, zda smlouva kryje přepětí, vodu, vandalismus, rozbitá skla nebo konkrétní živelní události. Není proto rozumné automaticky předpokládat, že dvacet let stará pojistka nabízí totéž co současné varianty.
„Člověk si myslí, že ušetří pár stovek. Ale pak má nekrytý majetek,“ upozornil letos v srpnu v Českém rozhlasu finanční poradce Radim Frolík. Podle něj se při snaze ušetřit může stát, že část majetku nebo některá rizika v pojistce vůbec nejsou.
