Čínští důchodci na venkově žijí z pár stovek: Mnozí dál pracují, aby měli na jídlo a léky

Český senior pobíral letos v červnu sólo starobní důchod v průměru 21 803 korun měsíčně. V Číně je situace jiná. Zatímco lidé z velkých měst a bývalí zaměstnanci státních podniků mohou mít vyšší penze, část seniorů na čínských venkovech žije v přepočtu z částek v řádu stovek korun.

Čína přitom na první pohled nepůsobí jako země, která by měla mít problém postarat se o své seniory. Je největším výrobcem automobilů, ovládá značnou část produkce baterií a solárních panelů, investuje do rychlovlaků, robotiky i umělé inteligence. Za technologickým boomem však zůstává sociální systém, který se mezi městy a venkovem výrazně liší.

Nejhůře jsou na tom lidé, kteří celý život pracovali v zemědělství nebo mimo klasické zaměstnání. Právě u nich se základní penze může pohybovat jen kolem 100 až 200 jüanů (zhruba 310 až 620 korun) měsíčně. Částky se liší podle provincie a přidávají se k nim další složky, samotná státní podpora však mnoha seniorům nestačí ani na běžné životní náklady.

Důchod často neznamená konec práce

To je jeden z důvodů, proč jsou v čínských vesnicích běžně vidět lidé ve vysokém věku, kteří stále obdělávají pole, prodávají zeleninu nebo chovají hospodářská zvířata. Jiní odcházejí do měst, kde pracují jako uklízeči, pomocní dělníci nebo sběrači odpadu. Nejde vždy o přivýdělek pro lepší život, ale o peníze nutné k zaplacení jídla, energií či léků.

Čína navíc rychle stárne. Podle údajů zveřejněných letos v květnu už počet obyvatel ve věku 65 let a více poprvé překonal počet dětí do 14 let. Senioři tvořili 15,87 procenta populace, děti 15,25 procenta. Podíl lidí ve věku 15 až 59 let přitom za deset let klesl z 67,33 na 61,89 procenta. Starších lidí tedy přibývá ve chvíli, kdy se zmenšuje skupina obyvatel, která celý systém financuje. Situace připomíná problém, který řeší také Česko, jen v mnohem větším měřítku.

Rozdíl je v tom, na koho dopadá nejsilněji. Český systém je postavený na povinném důchodovém pojištění a výrazně přerozděluje penze mezi lidmi s různými příjmy. V Číně hraje mnohem větší roli místo, kde člověk pracoval, druh zaměstnání i to, do jakého systému přispíval. Venkovští obyvatelé proto mohou ve stáří skončit s nesrovnatelně slabším zabezpečením než bývalí zaměstnanci ve městech.

Rozměr problému ukazují i údaje o nejchudších domácnostech. V roce 2024 pobíralo na čínském venkově minimální životní podporu 33,6 milionu lidí, z toho přes 13 milionů seniorů. Přestože se životní úroveň v zemi za poslední desetiletí výrazně zvýšila, stáří mimo prosperující metropole může vypadat úplně jinak než život důchodce v Pekingu nebo Šanghaji.

Peking už problém nemůže přehlížet

Čínské vedení si riziko uvědomuje. Letos začala platit také nová pravidla pro zaměstnávání lidí, kteří už překročili důchodový věk. Mají jim zajistit například jasnější nárok na mzdu, odpočinek, bezpečné pracovní podmínky a ochranu při pracovním úrazu. Už samotné zavedení pravidel ukazuje, jak velkou skupinu starších lidí, kteří i po dosažení důchodového věku dál pracují, země má.

Dalším problémem je tradiční spoléhání na rodinu. V Číně bylo dlouho běžné, že děti finančně podporovaly své rodiče. Jenže mladí lidé stále častěji odcházejí z venkova do velkých měst, mají méně potomků a sami platí vysoké náklady na bydlení. Na jednoho pracujícího tak postupně připadá více starších příbuzných, o které se musí alespoň částečně starat.

Zdroje: MOF, Reuters, The Diplomat.