Češi míří do Polska za levnými nákupy a místní lázně přehlížejí. Přitom jsou pár kilometrů od hranic a za lepší cenu

Když se řekne lázeňský víkend, většina Čechů si vybaví Karlovy Vary, Mariánské Lázně nebo Luhačovice. Jen pár kilometrů za hranicemi ale leží polské kurorty, které nabízejí podobnou atmosféru, léčivé prameny i moderní wellness. Pro část Česka jsou navíc blíž než známá domácí střediska.

Nejviditelnější je to na Náchodsku. Z centra Náchoda je do lázní Kudowa-Zdrój jen několik kilometrů a cesta autem zabere zhruba čtvrt hodiny. Do Janských Lázní nebo Pece pod Sněžkou je to odtud několikanásobně dál. Přesto řada českých turistů přes hranici míří spíš za nákupy než za pobytem.

Kudowa navíc není jen městem sanatorií. Hlavní část života se soustředí kolem rozlehlého lázeňského parku, pavilonu s minerálními prameny a historických budov. Kdo nechce procedury, může město využít jako základnu pro výlety do Stolových hor. Nedaleko jsou Błędne Skały, Szczeliniec Wielki nebo známá Kaple lebek v místní části Czermna.

Tři lázeňská města téměř vedle sebe

Jen o něco dál leží Duszniki-Zdrój a Polanica-Zdrój. Tři místa tvoří kladský lázeňský trojúhelník a během několika dnů se mezi nimi dá snadno přejíždět. Každé přitom působí trochu jinak.

Duszniki jsou komornější. Lázeňská část leží stranou od hlavního náměstí a navazuje na park, pavilon minerálních vod a Chopinův dvorek. Právě zde v roce 1826 koncertoval mladý Fryderyk Chopin. Město dnes kombinuje klasickou lázeňskou léčbu s turistikou a sportem. Blízko je horské středisko Zieleniec, rašeliniště i trasy v Orlických horách.

Polanica působí upraveněji a živěji. Její dominantou je Park Zdrojowy se sanatoriem Wielka Pieniawa, pavilonem minerálních vod a lázeňským divadlem. Město má několik dalších parků, promenádu podél Bystrzyce Dusznické a řadu vil z doby, kdy se zde začal ve velkém rozvíjet lázeňský ruch. Podle polských turistických médií tu sezona nekončí s létem. Návštěvníci přijíždějí prakticky po celý rok.

Lázně už nejsou jen pro několikatýdenní pobyty

Právě to je na polských kurortech patrné nejvíc. Vedle klasických sanatorií se rozšířily hotely s bazény, saunami, masážemi a kratšími wellness balíčky. Do lázní tak není nutné jet na dva nebo tři týdny. Pro běžného turistu dává smysl i prodloužený víkend.

Podobně funguje Świeradów-Zdrój v Jizerských horách. Z české strany je opravdu dobře dostupný například z Frýdlantska. Městu dominuje historický lázeňský dům s dlouhou krytou kolonádou. Okolní kopce zase lákají pěší turisty a cyklisty. Nedaleko stojí vyhlídková stezka Sky Walk a lanovka usnadňuje cestu směrem na Stóg Izerski.

Ještě jiný charakter má Lądek-Zdrój u masivu Králického Sněžníku. Patří k nejstarším lázeňským místům v Polsku a jeho nejznámější stavbou je novobarokní Zdrój Wojciech s kruhovým bazénem. I tady se léčebná tradice postupně propojuje s kratšími pobyty, rehabilitací a výlety do hor. V dosahu jsou například Medvědí jeskyně v Kletně nebo trasy směrem na Sněžník.

Dolní Slezsko má velmi hustou síť lázeňských měst. Vedle známějších míst sem patří také Długopole-Zdrój, Szczawno-Zdrój nebo Jedlina-Zdrój. Část z nich leží tak blízko českých hranic, že cesta nemusí být delší než do tuzemského horského střediska.

Pro českého návštěvníka je výhodou jednoduchá dostupnost. U nejbližších míst nejde o cestu na celý den, ale o běžný výlet přes hranici, který lze bez problému zvládnout bez delšího plánování. A často i bez dovolené.

Zdroje: Turystyka, Radion Rodzina