Baťa řešil stáří zaměstnanců dávno před dnešním penzijním spořením. Jeho fond podporoval i vdovy a invalidy
Příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření dnes patří mezi běžné firemní benefity. Ve Zlíně přitom Baťa řešil zabezpečení lidí ve stáří už před téměř sto lety. Nešlo však o peníze ukládané každému na jeho vlastní účet. Podpůrný fond fungoval jako širší sociální záchranná síť pro zaměstnance a jejich rodiny.
Sledovat v Google Zprávách
Firma postupně zasahovala také do bydlení, zdravotnictví, vzdělávání či trávení volného času svých pracovníků. Jedním z nástrojů byl Baťův podpůrný fond, samostatná instituce založená v roce 1928, která pečovala o sociální záležitosti zaměstnanců a spravovala také část nemovitostí a zařízení ve Zlíně.
Peníze nečekaly jen na důchod
Fond nebyl předchůdcem dnešního penzijního spoření v pravém slova smyslu. Zaměstnanci si v něm nevytvářeli vlastní investiční účet, který by po dosažení určitého věku vybrali. Peníze se používaly podle konkrétní životní situace. Z odborných prací vycházejících z materiálů Státního okresního archivu Zlín vyplývá, že pomoc mířila například ke starším sociálně slabým pracovníkům, nemocným, invalidům, důchodcům i pozůstalým rodinám. Podporu dostávaly také vdovy, píše server Moravské Karpaty.
Pomoc přitom nekončila u jednotlivých peněžních dávek. Fond se podílel na širším sociálním a zdravotním zázemí a jeho činnost se prolínala s rozvojem tehdejšího Zlína. Vlastnil či spravoval například některé objekty využívané k bydlení, rekreaci nebo společenskému životu. Fond měl zároveň vlastní zdroje příjmů a majetek.
Baťa tím nesledoval pouze dobročinnost. Stabilnější zaměstnanec, který měl dostupné bydlení, zdravotní péči a určitou jistotu při vážné životní situaci, byl pro podnik zároveň spolehlivější pracovní silou. Sociální politika proto zapadala do celého systému řízení firmy a byla úzce propojena s požadavkem na výkon a osobní odpovědnost.
„Snažil se člověka samotného chápat jako celek, že si od něj nelze vzít osm hodin denně pracovního výkonu a zbytek jeho života ignorovat,“ popsala pro CzechCrunch Baťův přístup ředitelka Nadace Tomáše Bati Gabriela Končitíková. Podle ní je zároveň chybou vidět podnikatele pouze jako tvrdého šéfa nebo naopak filantropa rozdávajícího výhody.
Baťovský model ovšem nelze zaměňovat s dnešním sociálním státem. Pomoc z firemního systému nebyla zákonným nárokem srovnatelným se starobním, invalidním či pozůstalostním důchodem. Podnik navíc výrazně ovlivňoval každodenní život pracovníků a část výhod byla pevně spojená s prostředím firmy.
Dnes spoří každý na svůj účet
Nejbližším dnešním srovnáním je zaměstnavatelský příspěvek do třetího pilíře. Firma posílá peníze na smlouvu konkrétního pracovníka a vytvářená rezerva patří jemu. Podle Asociace penzijních společností dostávalo na konci prvního čtvrtletí letošního roku příspěvek zaměstnavatele 1,284 milionu účastníků. Průměr činil 1 160 korun měsíčně u penzijního připojištění a 1 264 korun u doplňkového penzijního spoření.
Takový benefit podporuje i stát. Příspěvky zaměstnavatele na daňově podporované produkty spoření na stáří jsou u zaměstnance osvobozené od daně do souhrnného limitu 50 tisíc korun ročně.
Od letoška navíc některým pracovníkům v rizikových profesích musí zaměstnavatel za splnění zákonných podmínek přispívat povinně. Příspěvek činí čtyři procenta z vyměřovacího základu za daný měsíc, pokud zaměstnanec odpracuje alespoň tři směny rizikové práce a právo na něj zaměstnavateli uplatní.
