K drahému nájmu se mnohým přidávají ještě tisícové výdaje za opravy v bytě. Od letoška přitom platí nová pravidla, která by měl znát každý nájemník

Kapající voda pod dřezem nebo porouchané topení mohou seniorovi v nájemním bytě přidělat starosti i nečekané výdaje. Ještě před objednáním řemeslníka se proto vyplatí zjistit, kdo má opravu zaplatit. V řadě případů totiž náklady hradí majitel bytu.

Seniorka maluje byt.
i
Foto: Shutterstock
Seniorka maluje byt.

Nájemník si běžnou údržbu a drobné opravy platí sám, o větší závady se stará majitel bytu. Od ledna 2026 se přitom změnily částky, do kterých náklady hradí nájemce. Pro seniory, kteří vycházejí s pevně daným důchodem, tak může znalost pravidel znamenat úsporu několika tisíc korun ročně.

Běžnou údržbu bytu si nájemník platí sám.
i
Foto: Shutterstock

Za topení odpovídá majitel, kohoutek je jiný případ

Pokud v zimě praskne radiátor ústředního topení, měl by nájemník co nejdříve informovat majitele bytu. Právě pronajímatel má opravu zajistit a zaplatit. Stejně se postupuje při závadách na rozvodech ústředního vytápění nebo společných stoupačkách. Náklady na jejich opravu jdou za vlastníkem nemovitosti.

U kapajícího kohoutku už je situace jiná. Opravu vodovodní baterie si nájemník zpravidla platí sám. Stejně je tomu kupříkladu při výměně zámku nebo opravě splachovače, vypínače či elektrické zásuvky. Jde o drobné opravy, které jmenovitě uvádí také přehled Asociace občanských poraden.

U těchto oprav záleží na tom, o jakou závadu jde. Od ledna 2026 sice platí nová hranice 1 500 korun za jednu opravu, vztahuje se však pouze na práce, které vládní nařízení výslovně nevyjmenovává. Kupříkladu opravu vodovodní baterie tak může nájemník zaplatit i při vyšší ceně. Celkové výdaje za drobné opravy mu ovšem omezuje roční limit.

U některých oprav už rozhoduje cena. Pokud se seniorovi pokazí lednice nebo pračka, která patří majiteli bytu, záleží na tom, kolik bude oprava stát. Kupříkladu při ceně 1 200 korun ji zpravidla zaplatí nájemník.

Pokud si však řemeslník naúčtuje 1 800 korun, celou částku hradí pronajímatel. Na druhou stranu platí, že o spotřebiče pořízené za vlastní peníze se nájemník stará sám. Proto se vyplatí mít v předávacím protokolu uvedeno, jaké vybavení k bytu patří.

Po několika opravách může účet převzít pronajímatel

Od ledna 2026 platí také nový roční limit na drobné opravy. Nájemník za ně zaplatí nejvýše 150 korun za metr čtvereční započitatelné plochy bytu.

Pokud například bydlí v bytě o rozloze 50 metrů čtverečních bez dalších započítávaných prostor, může za rok vydat maximálně 7 500 korun. Další drobné opravy už hradí majitel. Oproti loňsku se limit zvýšil o polovinu, ze 100 na 150 korun za metr čtvereční.

Pokud senior během roku zaplatí kupříkladu za opravu splachovače, výměnu zámku a opravu zásuvek celkem 7 500 korun, roční limit u padesátimetrového bytu už vyčerpal. Když se mu později pokazí kuchyňská baterie, její opravu hradí majitel.

Seniorka drží klíč od bytu.
i
Foto: Shutterstock

Vyplatí se proto uchovávat účtenky a mít přehled o zaplacených částkách. Za zmínku stojí také balkon nebo sklepní kóje. Při výpočtu limitu se za stanovených podmínek započítává polovina jejich plochy.

Vedle drobných oprav si nájemník platí také běžnou údržbu bytu. Patří sem kupříkladu malování, čištění podlah nebo odpadů až ke stoupačce. Tyto výdaje se hradí samostatně a do ročního limitu se nezapočítávají.

Od ledna 2026 sem mimo jiné výslovně spadají pravidelné prohlídky a čištění některých kamen a kotlů. Při drobných opravách nájemník hradí také dopravu řemeslníka, která se do stanovených limitů rovněž nezahrnuje.

Pokud se objeví závada, kterou má řešit majitel bytu, měl by mu ji nájemník co nejdříve oznámit. Ideálně písemně, například e-mailem, ke kterému přiloží fotografii poškození. Při havárii je potřeba jednat okamžitě, aby se předešlo dalším škodám.

Jestliže pronajímatel podstatnou závadu včas neodstraní, může nájemník za zákonných podmínek zajistit opravu sám a požadovat proplacení účelných nákladů. V některých případech má také nárok na slevu z nájemného.

Důležité je také to, jak škoda vznikla. Pokud ji nájemník způsobil sám, může za opravu zaplatit i vyšší částku, než stanovují běžné limity. Může jít například  o rozbité okenní sklo při stěhování nábytku. Jinak se posuzují závady způsobené běžným opotřebením. Před objednáním dražší opravy se proto vyplatí domluvit s majitelem bytu, kdo ji zajistí a zaplatí.

Zdroje: Asociace občanských poraden

author avatar
Jiří Lacina
Ekonom a novinář, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, působil mimo jiné v redakci iDNES.cz. Zaměřuje se především na důchodovou problematiku, osobní finance a sociální politiku. Ve svých článcích sleduje legislativní změny, důchodové reformy i ekonomické souvislosti stárnutí populace. Věnuje se výpočtům penzí, pravidlům důchodového pojištění a dopadům státních rozhodnutí na život seniorů. S využitím statistik, odborných analýz a konkrétních příkladů přibližuje čtenářům fungování důchodového systému i širší ekonomické souvislosti. Zajímá ho ale i aktuální společenské dění a praktické otázky každodenního života ve vyšším věku.

Více k tématu