Rozvedený syn se nastěhoval zpátky k rodičům. Mělo to být jen na pár měsíců, nakonec jim obrátil život naruby
Po rozvodu se dospělý syn nebo dcera vrátí k rodičům. Původně jen na pár měsíců, než si najdou vlastní bydlení a dají si život zase do pořádku. Jenže nájmy jsou drahé, peněz často mnoho nezbývá a stěhování se stále odkládá.
Sledovat v Google Zprávách
Nejprve přijede s kufrem a několika taškami. Další víkend přiveze zbytek oblečení a věci, které se po rozvodu podařilo odvézt ze společného bytu. Rodiče uvolní pokoj, kde kdysi spal jako student, a uklidňují ho, že se všechno nějak vyřeší. Z krátkodobé výpomoci se však může stát společné bydlení na několik let, které postupně změní život celé rodiny.
V Česku se loni podle Českého statistického úřadu rozvedlo 21,2 tisíce manželství, což je meziročně o dvě procenta více. U mnoha rozvedených párů navíc vyrůstají děti. Kolik lidí se po rozpadu manželství nastěhuje zpátky k rodičům, statistiky rozvodů neříkají.
Jedno je ale jisté. Pro někoho je rodný byt jediným místem, kam může odejít rychle a bez shánění peněz na kauci. Někdy se přitom nevrací sám. S vnoučaty přibudou v předsíni školní batohy a domácnost dostane úplně jiný rytmus.
Pár měsíců uteče rychleji, než se čekalo
Zpočátku se počítá s tím, že si syn nebo dcera něco našetří a půjdou dál. Jenže rozvod někdy znamená platit výživné, řešit dluhy či čekat na vypořádání majetku. Kupříkladu matka dvou školáků potřebuje byt, odkud děti zvládnou dojíždět do stejné školy. Levnější pronájem na druhém konci kraje jí příliš nepomůže.
Najít si vlastní bydlení navíc není levné. Podle zářijových údajů ČSÚ vzrostlo nájemné meziročně o 6,1 procenta. Kdo se dříve o náklady dělil s partnerem, musí teď všechno platit sám. A když má děti, může být hledání vhodného bytu o to složitější.
Pro rodiče může mít návrat dospělého syna nebo dcery i své výhody. Doma je zase o něco živěji, častěji vídají vnoučata a mají někoho, kdo jim pomůže s nákupem nebo je odveze k lékaři.
Na druhou stranu platí, že každý může mít o společném bydlení jinou představu. Rodiče počítají s tím, že potomkovi na pár měsíců pomohou, on si ale postupně zvykne, že je zase doma. A jak čas běží, mohou začít přibývat drobné neshody, které dříve vůbec nemuseli řešit.
O penězích je lepší mluvit hned
První neshody mohou přijít kvůli úplným maličkostem. Syn se vrátí pozdě večer a rodiče chtějí vědět, kde byl. Dcera zase počítá s tím, že jí babička pohlídá děti, protože je přece doma. Jindy se někdo rozčílí kvůli neumytému nádobí nebo nečekané návštěvě.
Na podobné problémy upozornil mimo jiné květnový článek Projektu 23. Podle něj je dobré si hned na začátku říct, jak bude společné bydlení fungovat. Kdo bude nakupovat, uklízet nebo platit účty? A kdy chce mít každý svůj klid? Když se rodina na těchto věcech domluví předem, může si ušetřit řadu zbytečných hádek.
Zvlášť důležité jsou peníze, pokud rodiče žijí z důchodu. S dalším člověkem doma rostou výdaje za jídlo, vodu i energie. Proto je dobré domluvit se, kolik bude syn nebo dcera každý měsíc přispívat.
Za zmínku stojí i sociální dávky. Pokud je rodiče pobírají, měli by si na Úřadu práce ověřit, zda se jich změna v domácnosti nějak dotkne. Záleží totiž na tom, kdo se pro účely konkrétní dávky posuzuje společně a jaké má příjmy.
Nejlepší je proto hned na začátku probrat, jak bude společné bydlení fungovat. Jmenovitě kdo bude platit za jídlo a energie, kdo se postará o úklid a jak často mohou prarodiče hlídat vnoučata.
Rodina by si měla také říct, jak dlouho chce takto žít. Nemusí si hned určovat přesné datum stěhování. Může se třeba za tři měsíce znovu sejít a probrat, kolik se podařilo ušetřit a zda už je možné najít vlastní byt.
