Sdílená auta nejsou jen trend pro mladé. Člověku, který jezdí dvakrát měsíčně, mohou ušetřit desetitisíce
Auto může stát většinu měsíce před domem, a přesto se za něj platí. Pojištění, servis nebo pneumatiky něco přece jen stojí, i když člověk vyjede jen na nákup a občas za rodinou. Právě v takové situaci se nabízí otázka, jestli má smysl vlastní vůz dál držet, nebo si ho půjčit jen na nezbytnou dobu. Alternativou může být carsharing, tedy půjčení sdíleného auta na dobu, kdy ho skutečně potřebujete.
Sledovat v Google Zprávách
Jak takový carsharing funguje? Auto si člověk vybere v aplikaci a po jízdě ho vrátí podle pokynů provozovatele. Kdo jezdí jen občas, nemusí kvůli tomu držet vlastní vůz a platit za něj po celý rok.
Sdílená auta přitom nejsou záležitostí mladých ve velkých městech. Podle Romana Filipa, předsedy Asociace českého carsharingu, roste zájem o tuto službu také mezi lidmi ve věku 40 až 60 let. Asociace uvádí, že v roce 2026 je v Česku k dispozici 2 149 sdílených aut ve 12 městech.
Dvě jízdy měsíčně mohou vyjít na pár tisíc ročně
Kdo potřebuje auto dvakrát za měsíc, třeba na nákup nebo návštěvu příbuzných, může si spočítat, kolik by ho takové jízdy stály. Počítejme pokaždé se dvěma hodinami a deseti ujetými kilometry.
CAR4WAY nabízí dvouhodinové půjčení od 187 Kč včetně deseti kilometrů. Dvě podobné jízdy měsíčně by vyšly na 374 Kč, za rok tedy na 4 488 Kč. Jde o nejnižší uváděnou cenu, konečnou částku je proto potřeba ověřit podle vybraného auta a aktuální nabídky.
V Českých Budějovicích nabízí sdílená auta také GoDrive. U Škody Rapid nebo Fabie III stojí dvě hodiny 178 Kč a deset ujetých kilometrů dalších 89 Kč. Jedna taková cesta tedy vyjde na 267 Kč. Při dvou jízdách měsíčně by to bylo 6 408 Kč za rok.
Orientační přehled nákladů na běžné auto odhaduje celkové výdaje na zhruba 4 500 až 10 000 Kč měsíčně, přičemž se zohledňuje palivo, pojištění, ale také servis a ztráta hodnoty vozu. I v tomto případě pak záleží na konkrétní situaci.
Jak si sdílené auto půjčit?
Většina podobných služeb funguje přes mobilní aplikaci. Obvykle je potřeba ověřit řidičský průkaz a zadat platební kartu, potom si člověk na mapě vybere volné auto a rezervuje ho. Po jízdě ho zaparkuje na povoleném místě a půjčení ukončí v aplikaci.
Auto nemusí stát přímo před domem. Někdy je potřeba dojít o ulici dál, případně počítat s tím, že nejbližší vůz už někdo používá. Ještě před rezervací se proto vyplatí podívat na místo vyzvednutí i podmínky vrácení.
Ceny se navíc mezi poskytovateli liší. Některé služby účtují minuty a kilometry zvlášť, jiné nabízejí hodinové nebo víkendové balíčky. Například Anytime umožňuje vybírat minutové, hodinové i denní tarify. Před jízdou je proto dobré podívat se na celkovou cenu v aplikaci, nejen na reklamní sazbu za minutu.
Ne vždy je sdílení vhodným řešením
Carsharing není automaticky levnější pro každého. Pokud člověk pravidelně dojíždí, vozí děti nebo vnoučata, potřebuje auto několikrát týdně či žije daleko od dostupných sdílených vozů, může být vlastní automobil praktičtější. Při několikadenním výletu zase může být výhodnější klasická autopůjčovna.
Pro člověka, který vyráží autem jen občas, je proto dobré nejprve sečíst, kolik ho vlastní vůz skutečně stojí za rok. Nestačí počítat pouze náklady na palivo, patří sem i pojištění, servis, pneumatiky, parkování a případný pokles hodnoty auta. Teprve potom má smysl porovnat náklady s cenou několika výpůjček.
