Vydědění dítěte bez vysvětlení může rodinu dostat až k soudu. Zákon totiž uznává jen určité důvody
Znáte podobnou situaci? Rodič se pohádá se synem a rozhodne se, že mu nic neodkáže. Sepíše vydědění a doufá, že tím spor skončil. Jenže po smrti se může ukázat, že takto jednoduché to není.
Sledovat v Google Zprávách
Dítě má podle zákona nárok na povinný díl pozůstalosti a připravit ho o něj lze pouze ze stanovených důvodů. Samotná hádka, rozdílné názory ani dlouhé mlčení mezi ně automaticky nepatří, vyplývá z dnešní legislativy.
V listině přitom rodič nemusí napsat, proč potomka vydědil. Tuto možnost připouští občanský zákoník. Má to ovšem háček. Pokud v takovém případě dítě vydědění napadne, musí ostatní dědici prokázat, že existoval některý ze zákonných důvodů. Jinak má potomek na povinný díl právo.
Posuzuje se, kdo kontakt přerušil
Zákon počítá s případy, kdy dítě rodiči neposkytlo potřebnou pomoc v nouzi, neprojevovalo o něj opravdový zájem, bylo odsouzeno za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze nebo trvale vede nezřízený život.
Konkrétně občanský zákoník zmiňuje tyto důvody pro vyloučení nepominutelného dědice z práva na povinný podíl:
- neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
- o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
- byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
- vede trvale nezřízený život.
Zvláštní možnost existuje při těžkém zadlužení či marnotratnosti. Podle občanského zákoníku musí panovat důvodná obava, že by se pro jeho potomky nezachoval povinný díl pozůstalosti. Povinný díl pak musí připadnout dětem vyděděného.
Podobně u nezájmu nestačí sečíst zmeškané narozeniny a telefonáty. Pokud má rodič zajištěnou péči od jiného příbuzného či pečovatelské služby, samotná nepřítomnost dítěte nemusí znamenat, že mu odmítlo potřebnou pomoc v nouzi. Soud musí zjistit, kdo vztah přerušil, zda rodič kontakt odmítal a jestli dítě vůbec mohlo svůj zájem projevit.
Právě takový případ řešil Nejvyšší soud v srpnu 2026. Otec vydědil dceru kvůli údajnému nezájmu. Dcera však otce opakovaně zvala na návštěvy, které odmítal. Chtěl se s ní setkávat bez jejího manžela, s vnuky udržoval sotva nějaký kontakt. Soud upozornil, že pokud rozpad vztahu podstatně zavinil rodič, nelze to bez dalšího považovat za důvod k vydědění. Zrušil proto rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V rámci tohoto případu se jednalo o nemalé částky z pozůstalosti. Projednávalo se také, že otec dceři dříve obstaral družstevní byt. Soud připomněl, že ani majetkové obdarování nezakládá právo požadovat poslušnost. Žena se v řízení domáhala téměř 4,7 milionu korun, které jí měl podle prvního rozsudku vyplatit dědic otcova majetku. O konečném výsledku sporu Nejvyšší soud nerozhodl.
Bez důkazů může rozhodnout soud
Pokud potomek vydědění zpochybní u soudu, záleží mimo jiné na tom, zda rodič v listině uvedl důvod vydědění. Jestliže ho neuvedl, musí dědic, který se na vydědění odvolává, prokázat, že byl splněn některý ze zákonných důvodů. Pokud ho naopak uvedl, musí potomek zpravidla prokázat, že tento důvod nebyl naplněn.
Jde také o formality. Prohlášení o vydědění podléhá stejným pravidlům jako závěť. Může být napsané vlastní rukou a podepsané. Při splnění zákonných podmínek ji lze pořídit také za účasti svědků. Jistotu při sepsání může zvýšit notář. Pomohou i dopisy a zprávy dokládající konkrétní události.
Syn či dcera se může domáhat povinného dílu, pokud se zákonný důvod vydědění neprokáže. Dospělému potomkovi náleží čtvrtina jeho zákonného dědického podílu, nezletilému tři čtvrtiny. Rodiči proto nestačí dítě pouze vynechat ze závěti.
Vydědění může zasáhnout i vnoučata. Pokud vyděděný potomek rodiče přežije, zákon zpravidla vylučuje z dědění rovněž jeho děti, pokud rodič neurčí jinak.
Pozor je třeba dát také na pozdější usmíření. Nejvyšší soud letos v květnu rozhodl, že obnovený kontakt ani odpuštění samy o sobě platné vydědění neruší.
