Psychické potíže připravují o možnost pracovat stále více Čechů. Invalidní důchod kvůli nim pobírá už přes 113 tisíc lidí

Duševní obtíže patří mezi nejčastější důvody invalidity. Ke konci roku 2025 bylo v Česku kvůli duševním poruchám a poruchám chování vypláceno 113 281 invalidních důchodů, o 2 530 více než v roce 2024. Tato skupina tak představovala 27 procent ze všech invalidních důchodů. Zajímavostí je, že podobný podíl připadal také na nemoci svalové a kosterní soustavy, kterých Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) evidovala 112 227.

Za rok se tedy počet vyplácených invalidních důchodů z důvodu duševních poruch zvýšil o 2 530. Samotný nárůst ale neříká, kolik lidí během této doby nově onemocnělo. Ve statistice totiž figurují také lidé, kteří důchod získali v různých letech a jejichž nárok stále trvá.

Co všechno se počítá mezi duševní poruchy?

Pod jedním označením se skrývají velmi rozdílné diagnózy. Statistická skupina F00–F99 zahrnuje například schizofrenii, poruchy nálady, deprese, úzkostné a stresové poruchy, poruchy osobnosti nebo poruchy související s užíváním alkoholu a dalších psychoaktivních látek.

ČSSZ ve svých statistikách pracuje s 19 hlavními skupinami diagnóz podle klasifikace Světové zdravotnické organizace (WHO). Duševní poruchy a poruchy chování tvoří pátou skupinu. Podrobnější údaje podle jednotlivých diagnóz zveřejňuje ČSSZ v samostatných tabulkách.

Pro představu o tom, co se pod touto skupinou skrývá:

Skupina diagnóz	Příklady
F00–F09	organické duševní poruchy včetně symptomatických
F10–F19	poruchy způsobené užíváním alkoholu a dalších psychoaktivních látek
F20–F29	schizofrenie, schizotypální poruchy a poruchy s bludy
F30–F39	afektivní poruchy a poruchy nálady
F40–F49	neurotické, stresové a somatoformní poruchy
F50–F59	poruchy chování spojené s fyziologickými a somatickými faktory
F60–F69	poruchy osobnosti a chování u dospělých
F70–F79	mentální postižení
F80–F89	poruchy psychického vývoje
F90–F98	poruchy chování a emocí s obvyklým začátkem v dětství a dospívání
F99	neurčená duševní porucha

Podrobnější členění ukazuje, proč samotné číslo 113 tisíc nelze chápat jako počet lidí s jedním typem psychického onemocnění. Jde o velmi širokou skupinu diagnóz.

V roce 2025 převažovaly nově přiznané důchody prvního stupně

Jiný pohled nabídnou údaje o nově přiznaných invalidních důchodech. Z psychiatrických diagnóz bylo v roce 2025 nově přiznáno 3 192 invalidních důchodů prvního stupně, 724 druhého a 1 177 třetího stupně. Celkem tedy šlo o 5 093 nově přiznaných invalidních důchodů.

Rozdíly jsou patrné také mezi jednotlivými diagnózami. Ve skupině F20–F29, kam patří například schizofrenie a poruchy s bludy, bylo nově přiznáno 445 invalidních důchodů napříč všemi třemi stupni. U neurotických, stresových a somatoformních poruch (F40–F49) šlo o 1 525 důchodů.

U nově přiznaných důchodů byly časté deprese a úzkostné poruchy

V rámci skupiny F40–F49 byly výrazně zastoupeny především úzkostné poruchy. Z diagnózy F41 – jiné úzkostné poruchy bylo v roce 2025 nově přiznáno 1 025 invalidních důchodů napříč všemi třemi stupni.

Významnou skupinu tvořily také depresivní poruchy. Z diagnózy F32 – depresivní fáze bylo nově přiznáno 609 důchodů a z diagnózy F33 – periodická depresivní porucha dalších 368.

To je důležitý rozdíl. Počet důchodů vyplácených k určitému datu zachycuje všechny lidi, jejichž invalidní důchod v daném okamžiku trvá. Údaj o nových přiznáních naopak ukazuje pouze přírůstek za konkrétní rok.

O nároku nerozhoduje pouze diagnóza

Samotný název onemocnění ještě neurčuje, zda člověk invalidní důchod získá. Posuzuje se především dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a jeho dopad na pracovní schopnost.

U prvního stupně musí pokles pracovní schopnosti dosáhnout nejméně 35 procent. Pro druhý stupeň je hranicí 50 procent a u třetího stupně nejméně 70 procent.

Dva lidé se stejnou diagnózou tak mohou mít rozdílný stupeň invalidity. Posuzuje se konkrétní zdravotní stav, jeho vývoj a především to, jak omezuje schopnost člověka pracovat.

Nejvíce příjemců je ve věku 50 až 59 let

Statistika za rok 2025 ukazuje, že nejvíce vyplácených invalidních důchodů kvůli duševním poruchám připadalo na lidi ve věku 50 až 59 let. Ve věkové skupině 50–54 let jich ČSSZ evidovala 17 575, ve skupině 55–59 let dalších 16 773. Dohromady tedy šlo o 34 348 důchodů.

Výrazné zastoupení mají také mladší dospělí. ČSSZ evidovala například 9 873 příjemců ve věku 35–39 let a 11 982 ve věku 40–44 let. U lidí ve věku 20–24 let šlo o 7 126 vyplácených invalidních důchodů.

Rozložení podle věku zároveň připomíná, že invalidita kvůli duševnímu onemocnění se netýká jen lidí těsně před důchodovým věkem.

Počet za dva roky vzrostl o více než pět tisíc

Když se porovnají dostupná data za roky 2024 a 2025, vychází rozdíl 2 530 vyplácených invalidních důchodů. Zatímco ke konci roku 2024 jich ČSSZ evidovala 110 751, o rok později už to bylo 113 281.

Počet přitom roste už několik let. V roce 2023 bylo vypláceno 107 973 invalidních důchodů z důvodu duševních poruch, v roce 2024 jejich počet vzrostl na 110 751 a v roce 2025 na zmíněných 113 281. Za dva roky tak přibylo 5 308 vyplácených důchodů.

ČSSZ v roce 2025 evidovala 60 545 žen a 52 736 mužů s invalidním důchodem z této skupiny diagnóz. Ženy tak tvořily mírně více než polovinu všech příjemců.

Z čísel samotných však nelze určit, proč počet vzrostl. Statistika zachycuje stav vyplácených důchodů, nikoli vývoj počtu lidí, kteří v daném období nově onemocněli.