Donutil si šišlání pro Černé barony vypůjčil od diplomata. Slavná scéna z Pelíšků zase vznikla kvůli botám
Miroslav Donutil letos v únoru oslavil 75. narozeniny. Za více než půl století před kamerou a na jevišti vytvořil stovky postav, některé z nich ale v jeho kariéře vyčnívají dodnes. Patří mezi ně svérázní důstojníci, mazaný sluha i muž, který se dokázal přizpůsobit prakticky každému režimu.
Sledovat v Google Zprávách
Jednou z rolí, které Donutila dostaly do širšího povědomí, byl Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu. Postavu hrál už v brněnském Divadle Husa na provázku a objevil se s ní také ve filmové verzi z roku 1978. Právě období na Provázku později označoval za zásadní hereckou školu, která ho naučila vybírat si práci a hledat v rolích vlastní cestu.
Důstojníci, které si lidé pamatují
Po revoluci se výrazně zapsal do českých komedií z vojenského prostředí. V Tankovém praporu z roku 1991 hrál teatrálního nadporučíka Růžičku, jednoho ze symbolů absurdního důstojnického sboru. Film byl navíc prvním českým hraným celovečerním snímkem po roce 1945 financovaným ze soukromých peněz a do kin přivedl přes dva miliony diváků.
Hned o rok později přišli Černí baroni a poručík Troník. Donutil si pro něj poskládal inspiraci ze skutečných lidí. Chování převzal od důstojníka, který na vojně cepoval jeho herecké kolegy, typické šišlání zase od jednoho diplomata. Výsledkem byla vedle majora Terazkyho další postava, jejíž způsob řeči diváci dodnes napodobují. Ve filmu si zahrál se spoustou známých kolegů, a to včetně Josefa Dvořáka.
Do stejné řady patří major Šebek z Pelíšků. Jedna z nejslavnějších scén české vánoční klasiky má přitom základ v Donutilově vlastní rodině. Jako kluk toužil po botách podobných těm, které nosil Elvis Presley, od otce ale dostal vysokou zimní obuv s kožíškem. Zklamaná reakce se po letech přenesla do štědrovečerní scény s filmovým synem Michalem. Donutil letos přiznal, že když Pelíšky o Vánocích doma ještě běží po rozdání dárků, občas se na ně podívá.
Jinou polohu ukázal jako právník Ulrich v Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Vedle Bohuše Bolka Polívky vytvořil uhlazenou figuru z úplně jiného světa, než do jakého náhle vstoupil nový milionář. Z původně rozporuplně přijímaného filmu Věry Chytilové se časem stal kult.
Ještě temnější byl Karel Humbl v televizních Trampotách pana Humbla z roku 1997. Hrdina adaptace románu Vladimíra Neffa dokáže pohodlně proplouvat střídajícími se režimy a sám sebe přitom považuje za slušného člověka. Příběh je vystavěný jako horečnatý sen a pomyslný soud lidí, kterým během života ublížil.
Šest set večerů jako Truffaldino
Samostatnou kapitolou je Národní divadlo, kde Donutil působil od roku 1990 do roku 2013, přičemž další tři roky tam setrval jako externista. Jeho nejslavnější tamní rolí se stal sluha Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů. Inscenace vydržela na repertoáru přes dvě desetiletí a dosáhla šesti set repríz. Donutil vzpomíná, že takový úspěch nikdo při vzniku nečekal. Jeho improvizace přitom údajně zpočátku budily uvnitř divadla odpor.
Výraznou televizní postavou novějšího období je také svérázný chirurg Martin Elinger ze seriálu Doktor Martin. Na možnost třetí série ale Donutil letos reagoval odmítavě. Předchozí natáčení mu zabralo dva roky a nové scénáře ho nepřesvědčily. Další řada Záhadných případů už naopak vzniká a jedná se také o pokračování Molocha, kde hraje prezidenta Viktora Tomana.
