Jiří Kodet cholerika nemusel hrát. Pod tvrdou slupkou se ale skrýval muž, který miloval rodinu a svou zahradu

Jen málokterý český film dal vzniknout tolika zlidovělým hláškám jako Pelíšky. A jen málokterý herec se s jedinou rolí spojil tak silně jako Jiří Kodet s postavou přísného otce Jindřicha Krause. Věty jako „Proletáři všech zemí,...“, „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva“, nebo nezapomenutelný spor o knedlících či nocích patří dodnes k nejcitovanějším scénám české kinematografie. Jak ale po letech přiznala jeho dcera Bára Kodetová, její otec tuto postavu vlastně hrát ani moc nemusel.

Jiří Kodet patřil k nejvýraznějším českým hercům své generace. Byl známý svým charismatem, výbušnou povahou, ale také smyslem pro humor. Stejně jako filmový otec z Pelíšků byl i v soukromí přísný a temperamentní, zároveň ale citlivý a oddaný rodině.

Narodil se do slavného hereckého klanu

Jiří Kodet se narodil 6. prosince 1937 v Praze do jedné z nejznámějších českých hereckých rodin. Pocházel z rozvětveného hereckého rodu Steimarů. Jeho matkou byla herečka Jiřina Steimarová, babičkou slavná Anna Steimarová, nevlastní sestrou herečka Evelyna Steimarová a neteří herečka Anna Polívková.

Vedle herecké větve Steimarů měl Jiří Kodet umělecké kořeny také z otcovy strany. Jeho otec Jan Kodet byl uznávaný sochař, dědeček Emanuel Kodet patřil k významným českým sochařům a nevlastním bratrem Jiřího Kodeta byl známý malíř Kristián Kodet. Umění tak měl doslova v krvi.

Cesta k herectví ale nebyla jednoduchá. Po emigraci nevlastního otce musel opustit gymnázium a vyučil se žokejem v Kladrubech nad Labem. Od té doby se koně stali jeho celoživotní vášní.

Později se na třetí pokus dostal na DAMU, studium ale nedokončil. Přestože herecké předměty úspěšně absolvoval, traduje se, že odmítl složit povinnou zkoušku z ruštiny, a škola mu proto nevydala diplom. Hereckou kariéru mu to však nezkomplikovalo, brzy se prosadil v divadle i před filmovou kamerou.

Divadlo bylo jeho druhým domovem

Přestože si ho většina diváků vybaví hlavně z filmů, srdcem byl především divadelní herec. Působil v Činoherním klubu, později dlouhá léta v Národním divadle a ztvárnil desítky výrazných rolí.

Ve filmu se začal výrazněji prosazovat od 70. let. Objevil se například ve snímcích Vrchní, prchni!, Musíme si pomáhat, Knoflíkáři, Rozpuštěný, vypuštěný, Hra o jablko, Milenci v roce jedna nebo třeba Sentiment.

Největší slávu mu ale přinesl až rok 1999 a role Jindřicha Krause ve filmu Pelíšky režiséra Jana Hřebejka.

V Pelíšcích vznikla role, která rázem zlidověla

Přísný otec rodiny Krausových se stal jednou z nejvýraznějších postav českého filmu. Jiří Kodet vytvořil nezapomenutelný portrét tvrdohlavého a věčně cholerického muže, který má jasno téměř o všem, jen ne o tom, že svět kolem něj se mění.

Scénu s litím olova, hlášku k plastovým lžičkám, spor o to, jestli obědvají knedlík, nebo nok, či hádku se sousedem Šebkem diváci dodnes znají téměř nazpaměť. Řada hlášek z filmu zlidověla a pravidelně se objevuje na sociálních sítích i při televizních reprízách.

Už za výkon ve filmu Knoflíkáři z roku 1997 získal svého prvního Českého lva, druhé ocenění následovalo v roce 2000 za roli Jindřicha Krause v Pelíšcích.

Výbušnou povahu nezapřel ani doma

Právě tato role byla podle jeho dcery Báry Kodetové možná až překvapivě blízká skutečnému Jiřímu Kodetovi. „V Pelíšcích to je přesně on,“ řekla po letech v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.

Podle ní byl její otec temperamentní, výbušný a dokázal se rychle rozčílit i náležitě řvát. Zároveň ale měl velký smysl pro spravedlnost, na pravidlech si velmi zakládal. „Táta nás vedl opravdu velmi důsledně,“ vzpomínala.

Jeho povaha tak měla dvě tváře. Na první pohled působil jako přísný a nekompromisní bručoun i vztekloun, lidé, kteří ho dobře znali, ale často mluvili také o jeho citlivosti, humoru a velké oddanosti rodině.

Miloval rodinu i svou zahradu

Jiří Kodet byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Renatou měl dceru Karolínu. Se svou druhou manželkou Soňou, po jejímž boku prožil téměř čtyři desetiletí, vychoval dceru Barboru a syna Jana, který je známý také jako Ian. Právě Barbora Kodetová se stejně jako její otec vydala na hereckou dráhu.

Od ruchu velkoměsta utíkal Jiří Kodet nejraději do přírody. S rodinou trávil většinu volného času na chalupě v Těptíně, která původně patřila rodičům jeho manželky Soni.

Právě tam byla jeho velkou vášní péče o zahradu, stromy a květiny. Často říkal, že manuální práce kolem domu je pro něj tím nejlepším způsobem, jak si vyčistit hlavu a úplně vypnout od divadla a filmového natáčení. Později našel svůj klid v domě na pražské Točné, kde prožil zbytek života.

Poslední roky poznamenala vážná nemoc

V roce 2003 postihla Jiřího Kodeta přímo během divadelního představení mozková mrtvice. Přestože se po náročné léčbě dokázal na jeviště Činoherního klubu ještě vrátit, zdravotní problémy ho už neopustily.

O rok později navíc jeho stav fatálně zkomplikoval nešťastný pád v domě, kdy zakopl o kocoura a zlomil si krček v kyčli. Po náročné operaci následovaly další zdravotní komplikace a postupné zhoršování stavu. Jiří Kodet zemřel 25. června 2005 ve věku 67 let.

Jeho hlášky žijí dodnes

Od smrti Jiřího Kodeta uplynulo více než dvacet let, přesto patří mezi herce, které si diváci připomínají stále znovu. Pelíšky se během Vánoc (a mnohdy nejen během nich) pravidelně vracejí na televizní obrazovky a jeho postava Jindřicha Krause baví další generace.

Právě spojení výrazného hereckého talentu, nezaměnitelného projevu a temperamentní povahy udělalo z Jiřího Kodeta jednu z nejvýraznějších osobností českého filmu i divadla, na kterou se vlastně ani nedá zapomenout.

Zdroje: Ahaonline.cz,  iDnes.cz