Platily na důchody rodičů, sami teď mají spořit bokem. Husákovy děti to považují za nefér
Spor kolem Husákových dětí rychle přerostl samotný věk odchodu do penze. Lidé začali řešit, co vlastně znamenají celoživotní odvody a co mohou od státu čekat nazpět. Někteří mluví o podvodu, jiní připomínají, že státní důchod nikdy nebyl osobní spořicí účet.
Sledovat v Google Zprávách
Husákovým dětem se dnes často říká, že jejich odvody financovaly důchody předchozích generací. Jenže tato generace teď slyší, že systém potřebuje změny a že na vlastní stáří si měla myslet také sama. Tady vzniká největší napětí.
Někteří mluví o podvodu
Pod článkem na portálu České důchody se v diskuzi otevřel především spor o důvěru v průběžný systém. Jedni psali o zklamání z celoživotních odvodů, druzí připomínali, že peníze nikdy neležely stranou na osobním účtu každého člověka.
Robert Janda byl velmi stručný: „Celý ten systém byl jen podvod.“
Pavel Záruba popsal podobnou nedůvěru konkrétněji. „Celý život platíte a nevíte kdy, kolik a jak dlouho, a pak ty peníze zmizí,“ komentoval situaci.
Tento pocit se objevuje často. Lidé si odvody spojují se svým budoucím důchodem, i když průběžný systém funguje jinak. Z peněz pracujících se platí současné důchody. Přesto lidé čekají, že dlouhá práce a odvody se jim jednou vrátí v předvídatelné penzi.
Odvody nejsou vlastní účet
Aleš Kratina upozornil na rozdíl mezi očekáváním a realitou systému: „Je mi 49 let. Chápu všechny stesky, ale realita je jasná. Našimi příspěvky do průběžného systému jsme se celou dobu skládali na důchody našim rodičům, nikoliv sami sobě.“
Jeho komentář je střízlivý, ale pro mnoho lidí těžko přijatelný. Připomíná, že státní důchod nestojí na tom, že si člověk celý život ukládá vlastní peníze na později. Stojí na dohodě mezi generacemi.
Jenže tato dohoda se podle mnoha diskutujících začíná drolit. Pokud stát povinně vybírá odvody, lidé chtějí vědět, co za ně dostanou. Pokud jim zároveň říká, že se mají spoléhat zejména na sebe, vnímají to jako nespravedlnost.
Nízká zásluhovost vadí také Monice Kulichové: „Celý život pracovat a pak vás doženou s důchodem ti, co nepracovali. Hanba.“
Část lidí chce spoléhat hlavně na sebe
„Ano, je to nespravedlivé. Budoucím důchodcům to osekáme a starým přidáme, nechápu. Proto šetřím, co to jde, abych po šedesátce byl za vodou a přestal přispívat do toho zlodějského systému,“ uvedl Jaroslav Šulc.
Marek Procházka šel ještě dál a odpovědnost postavil hlavně na jednotlivci: „Celý život pracuje každý. To není výsada. A současně je každý odpovědný sám za sebe. Kdo myslí na důchod, zabezpečí se. Kdo spoléhá na stát, je sebevrah.“
Miroslav Plát byl k Husákovým dětem kritický. Podle něj část lidí na budoucnost nemyslela dostatečně. „Husákových dětí mi není vůbec líto. Žijí na doraz, chtějí si užívat, co to dá, a na budoucnost vůbec nemyslí. Čím déle pracují, tím by měli mít více našetřeno. Pokud to všechno prožerou, ať pak nefňukají.“
Ne každý má stejné možnosti
Stanislav Kukuč vidí problém v tom, že lidé nemají stejné možnosti odkládat peníze stranou. Společnost potřebuje i profese, které jsou fyzicky náročné, běžné pro každodenní život, ale finančně nedosáhnou na vysoké příjmy.
„Někdo musí upéct chleba, spravit vodovod nebo vytřít podlahu. Za tuto činnost už tak velký plat jako ředitel VZP nebo ČEZu či jiné bohaté firmy nedosáhne ani náhodou. A jestli vychovává děti, tak si velmi těžko bude schopen něco ušetřit na stáří,“ uvedl.
Tento komentář vrací do debaty realitu nižších mezd. Spořit na stáří zní dobře, pokud má člověk z čeho. Mnohem hůř se to dělá při nízkém příjmu, drahém bydlení, dětech, nemocech nebo fyzicky náročné práci.
Kolik dnů vám zbývá do důchodu: Kalkulačka důchodového věku
Kam se poděly peníze?
Uživatelka Katie Plzen upozornila na to, že odchod silné generace do penze byl dopředu známý problém. „To, že jednou půjde do důchodu silná generace, vlády věděly a kašlaly na to, nic neřešily a teď to vyřeší tak, že lidi ožebračí.“
V komentáři se vrátila také k odvodům a penězům, které měl stát v minulosti lépe spravovat. „Ani ve sportu se nemění pravidla v průběhu hry. To je svinstvo a nefér. A když tady někdo říká, že se lidé nemají spoléhat na stát, tak v pořádku, ale ať stát nepožaduje po lidech odvody.“
Tady se střetává povinnost platit do systému s očekáváním, že stát zajistí předvídatelná pravidla. Pokud lidé musejí odvádět peníze, čekají za to jistotu. Když ji nemají, začínají pochybovat i o samotném smyslu odvodů.
Důchodový systém lze vysvětlovat demografií, stárnutím populace i nutností úspor. Jenže to samo o sobě nestačí. Lidé chtějí slyšet, proč se problém neřešil dřív a proč mají dopady nést ti, kteří do systému dlouhé roky platili.
