Člověk není stroj, říkají lidé před důchodem. Chtějí odejít z práce dřív a užít si vlastní život
Odchod do důchodu nemusí pro každého znamenat ostrý konec práce. Část lidí chce hlavně zpomalit, vybrat si vlastní tempo a mít více času na sebe.
Sledovat v Google Zprávách
Důchod lidé často vnímají jako hranici, za kterou začne klidnější život. Jenže rozhodnutí, kdy skončit s prací, nebývá černobílé. Někomu už zdraví nedovolí pokračovat. Jiný by ještě pracovat zvládl, ale nechce trávit další roky ve stejném tempu, ve směnách nebo pod tlakem vedení.
V diskuzi pod článkem na portálu České důchody se objevuje i jiný motiv než vyčerpání. Někteří lidé nemluví o úplném konci práce, ale o změně režimu. Chtějí mít možnost pracovat méně, po svém nebo jen tam, kde jim to dává smysl.
Někdo chce jistotu, jiný vlastní čas
„Přemýšlím o předčasném důchodu, a to nepracuji fyzicky. Raději vezmu jistotu, a když nebudu muset platit odvody, vydělám si i dvojnásobek či trojnásobek rozdílu načerno. A to budu dělat jen tři dny pár hodin týdně. Člověk není stroj,“ uvedl Luděk Bílý. Jde o osobní názor diskutujícího, práce bez řádného zdanění a odvodů je nelegální.
Předčasný důchod neřeší pouze lidé z těžkých profesí. Pro někoho může být hlavní hodnotou svoboda. Nechce už pracovat každý den, nechce nést plné zatížení a hledá způsob, jak si udržet příjem i volnější režim.
Rudolf Jaros popsal podobnou zkušenost z pohledu OSVČ: „Odešel jsem do předčasného důchodu ihned, jak to šlo, tedy v 60 letech. Odcházel jsem v plném zdraví. Nehodlal jsem platit neustále se zvyšující zálohy OSVČ. Teď stát platí mě, já dál pracuji s radostí a podle svého času jako vedlejší OSVČ.“
Úplné nicnedělání nemusí sedět každému
Ne každý si přeje odejít z práce a zavřít za sebou dveře. Jenda Nový nabídl mírnější řešení: „Zemřít v práci, to ne. Ale najít si lehčí práci na částečný úvazek může být řešením. Člověk v důchodu potřebuje i sociální vazby. Měl jsem pár přátel, kteří po odchodu do důchodu rychle zchátrali. Ti, kteří si zajdou občas do bývalé práce na brigádu, vzkvétají. Samozřejmě je to individuální.“
„Je mi 65, stále normálně pracuji a necítím potřebu přestat. A podobně je to u všech mých přátel, kteří jsou ve srovnatelném věku,“ připojil Jiří Schoř.
Rozhoduje profese, zdraví i peníze
„Šedesátka se blíží, ale pracuji z gauče, tak to snad ještě chvilku vydržím. Zcela chápu manuálně pracující, že to v tomhle věku mají chuť zabalit,“ napsal Roman Černý.
Roman Mundy má zase vlastní plán: „Mám dobře placenou práci, bohužel na dvanáctihodinové směny. Noční nemám rád. Mám v plánu našetřit peníze a v 60 skončit. Prostě budu žít za své, než budu mít nárok na starobní důchod.“
Důchod jako šance na vlastní život
„Užít důchodu, pokud to jde. Nikdo neví dne ani minuty. Zvlášť v této době, kdy se chodí do důchodu až v pětašedesáti,“ připomněl Stanislav Prusa.
Tento pohled se vrací u mnoha lidí. Důchod není jen výpočet v korunách. Je to také čas, který člověk ještě může prožít aktivně, s rodinou, na zahradě, na cestách nebo u koníčků. Kdo čeká příliš dlouho, může získat vyšší penzi, ale přijít o roky, kdy by si ji ještě dokázal užít.
Z reakcí je vidět, že lidé nechtějí jedno univerzální řešení. Někdo potřebuje odejít hned, jiný chce pracovat dál. Dalšímu by stačil kratší úvazek, lehčí práce nebo možnost vydělávat podle vlastních sil.
Nejtěžší na celém rozhodnutí je, že se nedá řídit jen tabulkou. Věk, zdraví, profese, úspory, rodina i psychika hrají velkou roli.
