Důchodový věk se v Česku mění v politickou zbraň. Jistotu nemá skoro nikdo

Pro psychickou pohodu člověk potřebuje jistotu a něco, na co se těšit. V otázce důchodů ale Češi často nemají ani jedno. Politici s věkem odchodu do penze obchodují podle volebních nálad, zatímco běžný člověk tápe, kdy a za jakých podmínek se důchodu vůbec dočká.

KOMENTÁŘ – Těšíš se do důchodu? A už víš, kdy to bude? Ne. A ne.

Těžko se člověk těší na něco, o čem neví, kdy nastane a za jakých podmínek. To je realita českých odchodů na zasloužený odpočinek. Místo, aby se celoživotní pracant chystal na to, jak bude trávit čas s vnoučaty či doháněním zanedbaných koníčků, tápe, zda se toho vůbec dočká.

Už teď v debatách o této problematice častěji slýcháme povzdechy: Důchodu já už se nedožiju.

Zastropovat, či nezastropovat?

Věk odchodu do penze je veličina, se kterou se dobře pracuje na politickém kolbišti. Je snadno uchopitelná, ačkoli za jednoduchou číslovkou se ukrývají už ne tak jednoduché počty a vyjednávání. Každý měsíc tam nebo zpátky představuje miliardové finanční pohyby v rozpočtu a také zásadní politické tahy.

Ale i tak se mnohdy politici tváří, že „jde jenom o číslo“. Podle toho taky postupují: „Zastropujeme věk pro odchod do důchodu!“ hlásají jedni. „Snížíme zastropování,“ dodávají druzí. Mnohdy bez toho, aniž by racionálně zvažovali dopady na státní rozpočet. Na to jsou potenciální politické body příliš cenným artiklem, který je nutný vytěžit.

V praxi se pak ale běžný občan stává tak trochu tenisovým míčkem mezi vládou a opozicí a realita je sítí na kurtu, již se jednou ti, jednou oni snaží překonat. Je jedno, která strana má zrovna výhodu podání – míček létá tam a zpátky a nestačí se divit, co se s ním děje.

Jediná jistota je v nejistotě

Terapeuti často lidem připomínají, že mozek má rád jistotu a stabilitu. Přirozeně je vyhledává, a když je nemá, ztrácí člověk půdu pod nohama a duše strádá. Pro lidskou pohodu je také příznivé, když má člověk, na co se těšit. Třeba na odpočinek nebo cestování, na které během produktivního života neměl čas. Debata o důchodech toho v tuzemsku v tomto směru příliš neposkytuje. Jen si vezměme, kolik let už si vlády jako horký brambor přehazují téma důchodové reformy! Je to spíš festival chaosu a nepředvídatelnosti.

Dlouho se vycházelo hlavně z demografického vývoje a prodlužování doby dožití – čili jelo se jakýmsi logickým samospádem. Později se ale začalo uvažovat o zastropování, z čehož se však vyvinul politický boj.

Dnes jsme toho svědky možná více než kdy dříve. Vláda Petra Fialy v rámci nepopulárních škrtů sáhla ke kontroverznímu opatření a rozhodla zastropovat věk odchodu do důchodu na 67 let. A přestože prakticky se tohle opatření projeví až ve třicátých letech, stal se z něj bič, který dost možná vládu vypráskal ze Strakovy akademie.

Mnoha voličům tak loni na podzim zalahodil volební program hnutí ANO, vábící na snížení hranice zpátky na 65 let. Patrně i proto se stalo vítězem ve volbách. Po více než čtvrt roce vládnutí je však jasné, že ke změně zastropování nedojde tak rychle, jak vláda původně zamýšlela. Zatím se mluví o prosazení do zákona v příštím roce, s platností od roku 2028.

Další vláda může zase vše změnit

Jenže nejisté našlapování vlády po tomto bojišti, za hlasitého okřikování odborníků, že nesprávným krokem mohou ohrozit budoucnost úplně všech, budí pochybnosti. Vrácení hranice odchodu do důchodu na úroveň dohod před dvěma lety by státní rozpočet brzy vydrancoval. Vláda Andreje Babiše tak stojí před nelehkým úkolem, zda ze sebe udělat politické nemotory a přiznat, že se přepočítali, anebo dál trvat na slibu z kampaně, ale vzít si za rukojmí celý stát.

A to daný návrh ještě nenarazil na opoziční stavidla v poslanecké sněmovně. Navíc v případě schválení není vyloučeno, že takovou novinku zakope do země příští vláda.

V rámci problematiky, u které jsou stabilita a jasně stanovené podmínky zásadní, se tak ocitáme v oku hurikánu, jenž se roztáčí jednou tím směrem, jednou oním. Člověk nemá do poslední chvíle jistotu, co ho čeká za pár let, jak dlouho se ještě bude lopotit, kolik bude potřebovat našetřit. Jak se totiž už řadu let ukazuje, kouzlení s pěknými čísly může být atraktivní záležitostí, jenže matematika je neúprosná věda.

Lidé ze všeho nejvíc potřebují transparentní informace a jistotu, ať už je jakkoli nepříjemná a může odvát politické body. Ale všichni si zasloužíme jednoznačně vědět, na co se připravit, než hurikán dorazí.