Alena Schillerová: Snížení valorizace byl hanebný čin. Spočítali jsme, o kolik důchodci přišli

Současná vláda v době velkého zdražování vzala důchodcům část valorizace, na kterou měli nárok. Alena Schillerová tento krok opět zkritizovala, zároveň ale přiznala, že takto velkou ztrátu už nemůže stát nikdy napravit. Hnutí ANO proto chystá alespoň zrychlení valorizace. „Máme ale pro seniory připravený návrat k původnímu valorizačnímu vzorci, a navíc věkem podmíněné valorizace, takže velká část si skutečně výrazně polepší. A celý systém samozřejmě podrobíme revizi,“ uvedla v rozhovoru pro České důchody.

Paní poslankyně, blíží se konec volebního období, vláda udělala mnoho důchodových změn. Kdybyste to měla zhodnotit, jaký z toho máte pocit? A co konkrétně vás nejvíce trápí?

V oblasti důchodů to byly čtyři roky pokrytectví. Zatímco se vláda snažila vytvářet dojem, co všechno vyřešila a odvážně zvládla, počet účastníků třetího pilíře klesl o půl milionu a dlouhodobý investiční produkt, který po nás zdědila a stačilo ho jen nastartovat, svou komunikační nekompetencí přivedla do klinické smrti. Po téměř dvou letech od spuštění o něm ví podle průzkumů čtyři Češi ze sta. Tedy tam, kde vláda něco předvést měla a mohla, nepředvedla nic.

Místo toho se soustředila na průběžný penzijní systém, ke kterému budoucím důchodcům výrazně zhoršila přístup a mnozí se tak penze ani nedožijí. To, že mnoho starých lidí bude na sklonku kariéry beznadějně bez práce nebo ve špatném zdravotním stavu, vůbec nezohlednila. Ve výsledku se tak jen přesunou na Úřady práce nebo nemocenské dávky.

Průběžný systém bude mít možná lepší skóre, ale státní pokladna neušetří ani korunu. A ještě to nazvali reformou a pověsili si to na billboardy. Jestli mě něco trápí, tak to, že jim na to někteří občané mohli skočit.

Součástí důchodové reformy jsou i některé solidární prvky, například rodičovský vyměřovací základ, sdílení vyměřovacích základů manželů, zmírnění podmínky pro obnovení vdovských důchodů nebo zvýšení minimálního důchodu s pravidelnou valorizací procentní výměry. Jsou pro vás některé z těchto věcí pozitivní a chtěli byste je zachovat?

V souvislosti s takzvanou důchodovou reformou jsem vždycky hovořila o revizi a nikoli o úplném zrušení. Změny, které byly přijaty, jsou totiž velmi různorodé, nejsou provázané a nemají jasně vytyčený cíl. Některé omezují budoucí výdaje na důchody a jiné zase zvyšují solidaritu a přispějí ke zvýšení výdajů.

Při hlubším zamyšlení vidíme, že opatření působí nahodile a systém znepřehledňují. To je samo o sobě velká chyba. Nepřehlednost a nesrozumitelnost systému pro normální lidi České republice vyčítá i OECD. O každém z těch opatření, která jmenujete, bychom mohli diskutovat a navrhovat i lepší řešení, ale rozhodně nemáme v plánu měnit je za každou cenu.

Snížení valorizace nelze napravit

Pokud uspějete ve volbách a získáte silnou pozici ve vládě, je jednou z priorit pro důchodce vrácení původního mechanismu valorizace důchodů. Zvažujete případně i nějakou dodatečnou kompenzaci za jednorázové snížení mimořádné valorizace z června 2023, které dlouhodobě velmi silně kritizujete?

Snížení mimořádné valorizace považuji za hanebný čin, kdy vláda v těžké době neukočírovaného zdražování sebrala důchodcům to, na co měli podle zákona právo. A to ještě na poslední chvíli. Máme spočítáno, že senior s důchodem 20 tisíc tímto krokem k dnešnímu dni přišel o neuvěřitelných 30 tisíc korun.

Takto léta nakumulované ztráty nemůžete nikdy jednorázově napravit, protože jeden státní rozpočet by takovou tíhu neunesl. Máme ale pro seniory připravený návrat k původnímu valorizačnímu vzorci, a navíc věkem podmíněné valorizace, takže velká část si skutečně výrazně polepší. A celý systém samozřejmě podrobíme revizi.

Řada lidí pracuje v náročných podmínkách. V programu máte, že byste rádi rozšířili seznam náročných profesí, které budou mít nárok na předčasný důchod bez krácení, konkrétně zmíněny jsou tam ale jen hasiči a policisté. Mohla byste alespoň nastínit, o které další profese nebo pracovníky by mohlo jít?

Vláda postupovala při úpravě povinné doby pojištění pro lidi pracující v náročných profesích velmi chaoticky. Návrh tento krok nejprve vůbec neobsahoval. Byl přidán během připomínkového řízení, aby byl posléze zásadně změněn ve druhém čtení na plénu. Výsledný okruh lidí s nárokem na zvýhodnění byl dramaticky omezen. A teprve následně, v dalším vynuceném kroku, byla přijata úprava pro ty, kteří z původního návrhu vypadli.

Celé to bylo velmi nestandardní a frustrující jak pro lidi, tak pro jejich zaměstnavatele. Argumentace byla chaotická a většina našich otázek týkajících se výběru dotčených profesí a dopadů zůstala nezodpovězena.

Chceme se vrátit na začátek, posoudit data o zdravotních dopadech i data z trhu práce a dát možnost odejít dříve do důchodu dalším lidem, kteří objektivně pracovat nemohou.

Budoucnost výchovného k důchodu

Vláda udělala výrazné změny u výchovného k důchodu za děti, třeba zrušila jeho valorizaci a změnila pravidla pro jeho přiznání. Je to podle vás v pořádku, nebo máte jinou vizi, jak by mělo výchovné fungovat? Případně je správná cesta ho do budoucna zrušit úplně?

U výchovného vláda postupovala snad ještě zmateněji než u dřívějších odchodů do důchodu. Ministr Jurečka totiž výchovné neuvěřitelně zkomplikoval. Až do doby, než úředníci při vyměřování důchodu provedou porovnávací výpočty, nikdo si nebude jist, co vlastně dostane.

Výchovné v původní podobě pomohlo ke zvýšení důchodů žen a přiblížení jejich úrovně důchodům mužů. Význam to mělo zejména u důchodkyň vyššího věku, které vychovaly více dětí. Skutečně to dříve byly převážně ženy, které často celý život omezovaly profesní kariéru a věnovaly se rodině. Nyní je situace jiná, partneři se o péči ve většině případů skutečně dělí. Na druhé straně rodiče nebývají sezdáni a v jedné rodině bývají vychovávány děti více rodičů.

Je tedy třeba především nastavit systém tak, aby se o dobách péče nedohadovali rodiče se zpožděním desítek let až při výpočtu důchodu. Zdá se to jako drobnost, ale pro fungování je to zásadní věc.

V programu mi chybí váš dřívější slib, že při návratu do vlády vrátíte státní příspěvky k penzijnímu spoření pro starobní důchodce, a to včetně zpětného doplacení k datu, kdy byl zrušen. Platí stále tato priorita?

Náš závazek platí, ale ráda to upřesním. Máme připravené řešení pro lidi, které Fialova vláda takzvaně chytila do pasti. Tedy ty, kteří měli spoření uzavřené před 1. červencem 2024, byl jim přiznán starobní důchod a nestihli spořit alespoň pět let. Tak těm vrátíme všechny příspěvky, které by za normálních okolností dostali, a to až do dosažení pěti let spoření, kdy budou mít možnost důstojně vystoupit ze systému. Fakticky jim tak umožníme dokončit spoření za podmínek, které platily před změnou legislativy.

Celkové náklady na tuto nápravu křivdy odpovídají přibližně tomu, o kolik se za vlády Petra Fialy nafoukly výdaje úřadu vlády, tedy přibližně 500 milionům korun.

Nápravu téhle křivdy máme na seznamu první stovky kroků, které bychom provedli hned na prvních jednáních naší případné vlády. Šlo by to velmi rychle.

Nemůžeme očekávat vyrovnaný systém

V minulosti jste coby ministryně financí prosazovala, že by se měl důchodový věk zvyšovat nad 65 let. Co vás v posledních letech vedlo ke změně názoru? Je to zdraví populace? A nehrozí, že když se opět stanete ministryní, tak jako „strážkyně státní kasy“ opět začnete vyšší důchodový věk obhajovat?

Každý, kdo sleduje změny na trhu práce, ví, že co platilo před šesti nebo sedmi lety, neplatí dnes. Technologie zásadním způsobem změnily pohled, jakým je potřeba na důchodový systém nahlížet. Průběžný systém už zkrátka není alfou a omegou, podle které se máme rozhodovat.

Přibývá nám svobodných povolání, přibývá OSVČ, máme zde nezpochybnitelný trend takzvané uberizace práce, kdy lidé místo zaměstnání pracují na IČO a odvádějí minimální pojistné. Ten trend navíc zesiluje – přibývá samostatných profesionálů – a to vše ve svém důsledku bude generovat menší příjmy na důchodovém pojištění a větší příjmy na daních z příjmů, případně větší potenciál pro soukromé investice a spoření.

Nemůžeme očekávat, že za těchto okolností a trendů bude průběžný systém vyrovnaný. Je to zkrátka bilance příjmů z důchodového pojištění a výdajů na důchody, která má o důchodovém systému velmi omezenou vypovídací schopnost. Dívat se na důchodový systém v dnešní době pouze prizmatem bilance příjmů a výdajů důchodového pojištění, neodpovídá hospodářské realitě a může způsobit velké škody.

Důchodový věk se zvyšuje posledních zhruba 30 let a i díky tomu zatím výdaje na důchody nepředstavují zásadní problém. Když se ale růst zastaví, zvýší se počet důchodců a skokově porostou výdaje na důchody. Může to stát zvládnout i jinak? Jaký na to máte recept, abychom se nemuseli obávat o výplatu důchodů?

Nezpochybňujeme, že samotný průběžný systém po odchodu takzvaných Husákových dětí do důchodu přestane být po určitý čas vyrovnaný. Nicméně o tom, jak se bude vyvíjet dále, se rozhoduje právě v těchto letech a letech následujících. Potřebujeme proto mimo jiné, aby následně přišly jiné silné vlny dětí, o to se nyní také hraje.

Česká republika nyní dává na důchody cca 8 % HDP. Itálie, Francie nebo Rakousko dávají 14 až 16 %. Podle prognózy Národní rozpočtové rady budeme v největším peaku kolem roku 2060 dávat 11,5 %, a pak už se to bude opět zlepšovat. Jak moc, se rozhoduje právě nyní. To znamená, že i v době největšího peaku na tom budeme lépe, než jsou jiné vyspělé země dnes.

Takže pokud se mě ptáte, jestli si Česko může dovolit dávat dočasně o 2 a 3 % HDP na důchody více, odpovídám, že to je ufinancovatelný stav. Ovšem za předpokladu, že vrátíme ekonomiku k trvalému dlouhodobému růstu alespoň o 2 % ročně, ale ideálně víc. Ostatně právě na to je zaměřena naše hospodářská strategie.

Stát také může významně zredukovat výdaje na svůj provoz a má obrovské rezervy v daňovém systému, který se neobejde bez modernizace, přizpůsobení novým trendům a snížení šedé ekonomiky, která je v České republice podle některých studií až 10 % HDP.

Kde vzít finance na stárnutí a zdraví

Stáří není spojeno jen s důchodem, ale také se zdravím. Už nyní nám demografické predikce ukazují, že nám výrazně naroste počet seniorů ve vyšším věku, kteří budou potřebovat zdravotní a sociální péči. Také nám zestárnou Husákovy děti. To všechno bude představovat nápor na státní výdaje třeba právě na zdravotnictví. Je na to stát připraven? A pokud ne, co by se v tomto ohledu mělo udělat, kde na to případně vzít finance?

Máte pravdu, těmto trendům bude naše společnost nepochybně čelit. Kde vzít finance by mělo být hlavní starostí nás, politiků. Hnutí ANO strávilo 4 roky v opozici tím, že mimo jiné připravovalo prorůstovou hospodářskou strategii, která má ambici nám ty příjmy do budoucna skutečně přinést.

V dnešním světě platí, že vítěz bere vše. Od investic a talentů až po nejmodernější technologie. Země, které se nebojí růst a podporovat podnikání, dnes lákají globální kapitál, vědce i inovativní firmy. Stačí se podívat na Irsko nebo Estonsko: před dvaceti lety byly na okraji zájmu, dnes patří k lídrům v přitažlivosti pro investory i ve výši HDP na hlavu.

Česko má přitom všechny předpoklady držet krok – vzdělané lidi, solidní průmysl, dobré jméno v Evropě. Chce to ale odvážnou hospodářskou strategii a férová pravidla, která nebudou trestat ty, kdo se snaží, a ochrání poctivé před podvodníky. Náš program garantuje obojí.

Na funkci ministra práce a sociálních věcí aspiruje váš kolega Aleš Juchelka, který ji zastává také ve stínové vládě hnutí ANO. Bavíte se společně na téma důchodů a sociální péče?

Určitě ano a nejenom o těchto dvou tématech. Už jenom proto, že Ministerstvo práce a sociálních věcí spotřebovává více než čtyřicet procent výdajů státního rozpočtu a je to bezkonkurenčně „nejdražší“ resort.