Laďa Kerndl: S důchodem jsem vždycky myslel na zadní kolečka

Lidé ho znají jako slavného jazzového zpěváka, ale Laďa Kerndl (76) zároveň procestoval celý svět. A přestože si v životě sáhl na dno, nikdy neztratil víru v lepší zítřky. V rozhovoru pro České důchody se zpěvák svěřil, že věk či dokonce stáří si nepřipouští, neustále koncertuje a vydává desky. Nejraději ale tráví čas se svou rodinou. Ve svém životě by prý nic nezměnil. A jediné, po čem snad touží, je to, aby měl den víc hodin.

Laďo, jak se vám daří?

Jak se mi daří? Děkuji za optání, daří se mi dobře, přiměřeně mému věku.

Léto jsem strávil prací, u mě to ani jinak nejde, nejsem typ člověka, co by seděl doma se založenýma rukama. V době kovidu jsem nekoncertoval, měl jsem plno času, a tak jsem vyřezával. To mě velmi baví a naplňuje.

S příchodem jara jsem se rozhodl opravit chatku na zahradě, kterou jsem postavil pro svoji dceru před 26 lety, aby si měla kde hrát. Do zahradní chaty zatékalo, takže bylo třeba opravit střechu, podlahy a obložení, a tak jsem s tesařem téměř celé léto pracoval. Mě manuální práce baví. Také bylo potřeba téměř každý týden sekat trávu a vůbec na statku je pořád práce.

Byl jsem také navštívit syna s rodinou na chalupě a na pár dní jsem odletěl s manželkou do Estopony za dcerou a jejím mužem, kteří mají u moře dům. Tam jsem odpočíval, chodil po pláži a pozoroval moře, vlny a poslouchal to krásné šumění. Vzpomínal jsem na dobu, kdy jsem pracoval jako hudebník a zpěvák na zaoceánských lodích, četl jsem si před spaním knížky a celkově jsem se u nich opravdu zrelaxoval a odpočinul si.

V květnu jste měl narozeniny, ty loňské oslavy se musely odložit kvůli koronaviru, jak dopadly ty letošní? Co jste všechno dostal a s kým jste slavil?

Narozeniny jsem neslavil. Měl jsem naplánovaný velký koncert v Brně v Semilassu k 75. narozeninám, ale ten byl několikrát přeložen. Teď máme termín 9. prosince, ale narozeniny již nebudu slavit. Na koncertu pokřtím svoje v pořadí 19. CD s názvem Never Forget, a to bude můj dárek k loňským 75. narozeninám.

Už po ničem netoužím

Laďo, 76 let je už opravdu, jak se říká, krásný věk. A mě zajímá, co si myslíte, že se vám v životě opravdu povedlo, na co jste hrdý, a co naopak byste chtěl ještě udělat a splnit si?

Co se týče mě, tak mohu klidně říct, že vše, co jsem si přál a po čem jsem toužil, jsem si splnil. Chtěl jsem být vždy hudebník a zpěvák. Procestoval jsem téměř celý svět, seznámil se s plno slavnými, zajímavými a úžasnými lidmi, koncertoval jsem se svým orchestrem po celé republice, měli jsme i 200 vystoupení ročně, nazpíval a vydal jsem 19 CD, zahrál si ve filmu, vyšly mi dvě knihy o mém životě, jsem hrdý na svého syna a dceru, mám skvělou snachu a zetě. Vnuci mi dělají velkou radost, skvěle studují a dělají muziku. Navíc mám hodnou ženu, která se o nás o všechny stará a dává nám teplo domova. Je toho málo? (směje se)

Už po ničem netoužím. Ale určitě rád vejdu na podium a budu šťasten, že mohu pomoct lidem svým zpěvem zapomenout na každodenní starosti a připravit jim pěkný den.

Nemohu se nezeptat na zdravotní stránku. Je známo, že jste se úspěšně popral s rakovinou, tak mě zajímá, zda už jste si „své vybral“, nebo vás nyní opět něco trápí. A máte nějaký speciální recept na neduhy spojené s věkem?

Co mě trápí po zdravotní stránce? Víte já chodím opravdu poctivě na kontroly ke své paní doktorce a k odborným lékařům na preventivní prohlídky, moje žena mi dohlíží na léky, co užívám, takže jsem pod kontrolou. Problémy jsou přiměřené věku. Nechci si nemoci připouštět, ale taky nechci nic zanedbat.

Lékařům jsem vděčný za svůj život. Před dvěma lety jsem prodělal těžký zápal plic a byl jsem několik týdnů v nemocnici, práci lékařů a sester velmi obdivuji.

Jak jste vůbec zvládl koronavirové období?

V tomto období jsem byl doma, nekoncertoval jsem a ani jsem nepřijímal návštěvy, přece jenom je potřeba být obezřetný. Očkovaný jsem, musím sebe a ostatní přece chránit. Ono totiž v mém okolí lidé přišli o své blízké, a to je vždycky velmi smutné. Dělám vše pro to, abych sebe a svou rodinu ochránil.

Stále hledám nějakou práci

Podle rodného listu jste už přes více než deset let důchodce, cítíte se tak? Co pro vás tenhle status znamená?

Jako důchodce se rozhodně necítím. Věk je tady, ale nepřipouštím si ho, pořád si hledám nějakou práci, činnost. Jsem v kontaktu se spolužáky z průmyslovky a pokud situace dovolí, každý měsíc se sejdeme na pár hodin, pak hrajeme s další partu kamarádů i kulečník, říkáme tomu kulba… Mám přátele, se kterými se rád sejdu.

Před sedmi měsíci odešel do hudebního nebe můj dlouholetý člen orchestru bubeník, a tak jsme se hudebníci u mě sešli a udělali si na něj vzpomínku na něj. To bylo strašně krásné ale smutné zároveň, člověk si uvědomí, jak to strašně letí.

Samozřejmě dál zpívám na různých akcích. Den mi hrozně rychle utíká, potřeboval bych aby byl delší. (směje se)

Mnoho umělců má problémy od státu získat důchod, protože mnohdy pracovali na volné noze a pak jim chyběla léta. Neřešil jste tento problém?

Tento problém jsem neřešil, vždy jsem myslel, jak se říká, na zadní kolečka. Jednak jsem pracoval přes Pragokoncert, který nás pouštěl do zahraničí, vozili jsme valuty, které jsme museli odevzdat z 50 %, a zbytek nám zůstával v bonech. Pak jsem jezdil smluvně přes agentury, a ty dostávaly provize. Později jsem si udělal svoji agenturu, platil jsem si sociální a zdravotní pojištění, daně. Moje žena vše vyřizuje a mám dlouholetou svoji daňovou poradkyni. Takže důchod mám, ale protože stále pracuji, tak samozřejmě platím i nyní daně a zdravotní a sociální.

Na vašich internetových stránkách vidím, že si vás mohou lidé objednávat. O jaké jde příležitosti? A jsou nabídky, které odmítáte?

Zpívám na koncertech, plesech, firemních večírcích, vánočních akcích, svatbách, narozeninových party, vernisážích, podle toho, kdo si mě pozve. Také zpívám pro charitativní akce.

A které odmítám? Pokud jsou to několikahodinová vystoupení, nebo vystoupení na delší dobu do zahraničí. Jsem již raději doma. Odmítám akce, kde chtějí, abych vystoupil a zpíval skladby, které nemám v repertoáru. Také jsem odmítl několik nabídek do muzikálu.

Vystupování je fyzicky velmi náročné. Jak se udržujete v kondici?

Jsem neustále v pohybu, na statku je prostě pořád co dělat, nemůžete si říct, že dneska se vám prostě nechce. A je pravda, že občas si jdu zaplavat.

A jak odpočíváte?

Pokud lenoším a nic nedělám, tak se velmi rád dívám na přírodopisné filmy. Rád si přečtu knížku, mám rád cestopisy, teď jsem si nakoupil v antikvariátu staré knihy od Jacka Londona, rád se podívám na dobrý film, zrovna nedávno jsem byl na skvělém filmu Zátopek. Znali jsme se osobně i s jeho ženou Danou. Poslouchám jazzovou, swingovou evergreenovou hudbu. Máme dva jezevčíky, fenečky Šišinku a Bublinku, mají již 11 let, a tak s nimi rád chodím do přírody.

Mám také dva dospělé vnuky Roberta a Kryštofa úspěšně studují, nyní jsou oba v Praze a jsou i hudebně nadaní, což mě činí šťastným.

I s nemocí se snažíme žít

Kolik let jste se svou paní? A existuje nějaký recept na dlouhé a šťastné manželství?

Se svojí druhou ženou Miladou jsem se poznal v roce 1977 a vzal jsem si ji 7. listopadu 1984, takže jsme spolu letos 37 let. Důležité je mít vzájemnou oporu, hledat kompromisy, vzájemně se tolerovat a mít jeden pro druhého pochopení. Je potřeba být takový tým, který se vzájemně doplňuje. Vytvořit jeden druhému pěkný a šťastný život.

Dočetla jsem se, že má nyní zdravotní problémy…

Ano, moje žena prodělala před 17 lety rakovinu a teď se jí nemoc vrátila. Je po operaci a prošla si ozařováním a další léčbou. Věřím, že bude zase dobře. Život přináší i těžké chvíle. Sám jsem si prošel touto nemocí, takže vím, o co jde. Ona je bojovnice a snaží se nedát nic najevo. Snažíme se žít tak, jako by se nic nedělo. Člověk nesmí nemoci podlehnout.

Loni jste vydal CD, kdy můžeme očekávat další takový počin?

Přemýšlím o tom, protože je tolik krásné hudby… Uvidíme, možná, nechme se překvapit.

Na závěr bych vás chtěla požádat o nějaké poselství pro čtenáře: Jak byt šťastný i v pokročilém věku?

Jak být šťastný? Člověk musí chtít být šťastný, radovat se z každého dne! Když se ráno probudím, jsem šťastný, že mohu vidět slunce na obloze, nevadí mi, když prší. Večer, než uléhám ke spánku, plánuji, co budu další den dělat. Těším se z každého dne, i když vím, že každý den není nejlepší, tak si řeknu: ještě nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Charlie Chaplin jednou řekl: „Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce. To, co chceš. Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… A žij intenzivně každý okamžik svého života, dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.“ Přeji čtenářům šťastný a dlouhý život.

Laďo, moc děkuji za milý rozhovor.

Foto: Profimedia (hlavní), se souhlasem Vladimíra Kerndla (uvnitř)